Reakce na materiální a nízké cíle

21.01.2021

Slyšíme mluvit o různých problémech, věcech, které jsou opravdu materiálně nízké, přímo zvířecké, jež v nás najdou odezvu, a my třeba o nich se zálibou přemýšlíme a věnujeme jim více pozornosti, nežli zasluhují. Víme, že vše co existuje, co se děje, je univerzálně zákonité. Tudíž jsme-li ve vývoji výše, než kam patří tyto slyšené věci, problémy, záležitosti, hrubosti, neomalenosti, odmítáme je, protože se k nim nesmíme vracet, asi jako se žák páté třídy nevrací k věcem, které již dávno absolvoval ve druhé třídě. Při takových příležitostech sehrajeme vždy svou úlohu, a sice tak, jak daná situace vyžaduje. Například: Někdo vypráví o svých zážitcích, které prožíval se ženami v opilém stavu se vší smyslnou rozkoší a podobně. Naoko jej se zájmem vyslechneme a jeho vyprávění třeba okrášlíme peprnou poznámkou, na kterou on velice rád zareaguje, a pak se pod nějakou záminkou rychle vzdálíme. Jeho projevy se naší duše vůbec nedotkly, protože u nás nemají místa. Z nich jsme již vyrostli. Jinak by tomu bylo, kdybychom jeho opilé, smyslné historky poslouchali s opravdovým zájmem a vštěpovali si je do mysli a duše, kde by utkvěly, zachytily by se a pracovali v pocitových představách v astrálním těle. Netrvalo by dlouho a zvědavost po vyprávěných zážitcích by nás tak dovedně uchvátila, že bychom nebyli schopni ji odolat. Vyhledali bychom svého vypravěče a spolu s ním bychom takové divadlo prožívali se vší vášnivostí, která dovede člověka v příhodném okamžiku uchvátit, zvláště je-li posilována alkoholem a vhodným prostředím. Tak by to asi dopadlo, kdybychom tuto reakci na uvedené materiální a nízké cíle neovládli a nezničili. 

Takové reakce na materiální a nízké cíle se vracejí do mysli a do citové stránky duše i po mnoha letech a snaží se nás na sebe naladit, upoutat nás k sobě, abychom s nimi znovu prožívali dávno zapomenuté divoké chvíle plné vášní, krásných citových zážitků z dětství, nebo zase nepříjemné a ponižující případy, na které jsme již dávno zapomněli. Například abychom znovu vzpláli nenávistí a odsoudili všechny osoby, které nám tehdy uškodily, abychom jim přáli znovu jen to nejhorší, aby za to byly krutě potrestány a podobně. 

Vidíme, že každá taková myšlenka nebo vzpomínka vždy sleduje určitý cíl, jehož výsledkem bývá zpravidla reakce na odporné a nízké případy, cíle, abychom při nich opět rozdmýchávali ohníček, z něhož by se příslušné negativní (pasivní) vlastnosti, larvy mohly dosyta najíst z naší uvolněné životní síly, kterou velmi nutně potřebují ke svému růstu, k zachování života. Proto používají i takovéto vzpomínky z minulosti, aby nás to tím více zajímalo a upoutalo. Proto je třeba každou takovou samovolně přicházející vzpomínku okamžitě zničit, abychom se zbytečně nevysilovali dávno prožitými a mrtvými událostmi. 

Někdy stačí setkání s osobou, která nám třeba kdysi v mládí škodila, a již zde máme celý roj vzpomínek na mnohé nepříjemné události, které jsme tehdy s tímto člověkem prožili. Zároveň však přicházejí i negativní (pasivní) vlastnosti jako nenávist, odsouzení, pomstychtivost a s těmi bojujeme, abychom se zase uvedli do rovnováhy, kterou v nás chtěla reakce vzhledem k našemu domnělému utrpení porušit a opět se v nás zachytit svými negativními (pasivními) vlastnostmi. Proto nepůjdeme tohoto člověka udávat, nebudeme jen nenávidět ani mu nic vyčítat, ale přátelsky s nim pohovoříme a rozejdeme se v dobrém. O vnitřních pocitech a vzpomínkách na nepříjemnou minulost s ním vůbec nemluvíme, protože si jasně uvědomujeme, že byl jen prostředníkem jedné z našich osudových překážek jako následek určité příčiny. Tuto příčinu jsme si zaseli do světa Příčin a museli jsme ji tehdy takovým způsobem vyrovnat. A naopak jsme mu vděčni za tuto jeho službu, i když pro nás tehdy nepříjemnou, ale nadevše spravedlivou.

Taková je správná reakce na materiální a nízký cíl, který jsme podle stupně své vyzrálosti správně zaměnili za cíl velmi dobrý a pro nás prospěšný.