Reakce na nicotné projevy bližních

03.01.2021

Občas při různých příležitostech nasloucháme řečem či projevům svých bližních, kteří rádi hovoří o věcech naprosto bezvýznamných, planých. Reagujeme-li na jejich projevy tohoto druhu a sblížíme-li se s jejich smýšlením, pocity a názory, podléháme jejich vlivu a to nám velmi škodí. Jejich řeči, projevy, názory a pocity nás svádějí na slepou kolej, do slepé uličky, neboť si neuvědomujeme pasivní stav, do něhož se dostáváme bez své vůle a bez toho, abychom se přesvědčili, co je v něm dobrého nebo špatného. Příklad: Můj známý mi vypráví, že byl onehdy na honu, na kterém postříleli mnoho zajíců, koroptví a divokých kachen. Živě líčil, jak na ně šli s honicími psy, jaké měl štěstí, on že zastřelil čtyři zajíce, dva páry koroptví a jednu divokou kachnu. Bylo krásné počasí, všichni byli ve znamenité náladě, a že by mi doporučoval, abych se tomuto znamenitému sportu také věnoval. Nakonec vše končí v hospodě, kde se popíjí na úspěch a na zdraví všech přítomných! Je to krásné pobavení a mnoho to nestojí. Poslouchal jsem se zájmem tak, až mne přemluvil, že jsem mu slíbil, že se do jejich spolku přihlásím. A po nedlouhé době jsem si vše rozmyslel. Vždyť nejsem vůbec žádný střelec, na vojně jsem měl nejméně zásahů cíle z pušky a nyní si mám pořizovat loveckou pušku a příslušnou výstroj, učit se střílet, věnovat tomuto sportu volný čas, který raději trávím u svých knih a v přírodě - ne, neudělám to! 

Byl to jen projev reakce na nicotné projevy mého bližního, který mne svedl k tomu, že jsem mu slíbil účast v jejich spolku - snad jen proto, že mne citově strhl k ukvapenému slibu. 

Je po zaměstnání a chci již odejít z pracoviště, když se u mne náhodou sejdou dva známí a začnou ihned vyprávět o druhých zaměstnancích v témže závodě, jaký je ten či onen tlučhuba, obě ruce levé (nerad pracuje), nebo zase jiný mladík se ohlíží za děvčaty, stále se s nimi baví a jeho práce nestojí za nic. Zároveň zdržuje druhé od práce ustavičným povídáním, které nemá ani hlavu, ani patu, ale protože je vedoucí, tak se mu toto jednání samozřejmě trpí. Oni pak musí scházející práci vykonávat za něho, zatímco on sklízí jen samou pochvalu. Když však něco vykoná samostatně, je to špatné. A tak probírají půl hodiny jednoho po druhém, až mám dojem, že to co říkají je pravda. Proto se zájmem sleduji jejich pomluvy a odsuzování. Pozornost věnovanou těmto nicotným projevům jsem zaplatil časem, který jsem mohl využít na dobré úkoly, cvičení, introspekci a podobně. Mimoto jsem se zájmem zabředl do snůšky jejich lží, pomluv a odsuzování, kterým jsem na počátku skoro uvěřil, ale potom při introspekci jsem poznal jejich pravou cenu. 

Jako mágové sice reagujeme na takové, prázdné a nicotné řeči bližních, ale jen potud, abychom se jich co nejdříve zbavili a nenápadně odešli, aniž bychom je urazili. Vymluvíme se vždy slušným způsobem. Pokud jsme nuceni na jejich projevy reagovat, připojíme třeba svou peprnou poznámku, zasmějeme se, zažertujeme a tím je naše reakce hotova. Nikdy se  s takovými lidmi nepouštíme do nějaké vážné diskuze. Zvláště se vyhýbáme vyslovit své mínění o někom, o kom mluví oni. Buď nic nevíme, nebo jej pochválíme, ale nikdy a nikoho nehaníme, i kdyby se dopouštěl jakýchkoliv chyb a měl sebehorší charakter. Tito lidé čekají jen na to, aby to donesli jiným známým, a tak bychom nesli za odsuzování plnou zodpovědnost, nehledě k duchovní stránce, kde se každé odsuzování kvalifikuje jako velmi těžká chyba, přímo jak hřích proti Duchu svatému.