Reálnost, skutečnost

19.05.2021

Každý rád slyší pravdu zpravidla jen tehdy, když je mu příjemná a zvláště když pomocí ní něco získává. To je tedy určitá reálnost, skutečnost. Také pozorujeme, že velká většina lidí pravdu, reálnost, skutečnost odmítá, jakmile zjistí, že jim škodí, že odkrývá jejich nedostatky, jejich negativní myšlenky, skutky, city, vášně a zlozvyky, kterými prozrazují svůj charakter. Kdo však je reálný, pravdivý, po pravdě toužící, pro toho je reálnost, skutečnost velmi užitečná, neboť z ní vždy čerpá moudré poučení, aby se v budoucnosti vyvaroval případných chyb nebo aby si své nedokonalé dílo zdokonalil, opravil, aby se třeba zbavil některých škodlivých vášní, negativních (pasivních) vlastností, které dosud hyzdí jeho charakter. Takové a podobné věci si připouští, vážně o nich uvažuje a nakonec je zařadí tam kam patří. Tím vším si zlepšuje smysl pro pravou reálnost a skutečnost. Během tohoto vývoje také jasněji poznává věci, názory, pocity, stavy, lživé fantazie, vyložené nesmysly, které jsou naprosto nereálné, neskutečné a na které reaguje jen poznáváním jejich hodnoty, skutečnosti. 

Reálnosti, skutečnosti odpovídá i náš dočasný fyzický život na hmotné úrovni, který je však vpravdě jen okamžikem, pomíjejícím bodem ve Věčnosti, a po jeho ukončení z něho vůbec nic nezbude, jen to, co jsme si v době jeho trvání vybudovali pro Věčnost.

Jediná absolutní skutečnost v našem dočasném životě jen náš věčný duch, který se vtělil do astrálního a hmotného těla, do svých dočasných obalů, a to jen proto, aby se mohl projevovat na hmotné úrovni (svým způsobem a podle stupně svého vývoje) a aby odstranil všechny příčiny, které si kdysi vytvořil pro další znovuvtělení. Do té doby, dokud si tvoří nové další příčiny pro příští dočasný život, se stále musí vracet na hmotnou úroveň, aby prožíval následky svých příčin, aby se jejich prostřednictvím poznával a netvořil si již žádné další negativní příčiny pro hmotnou úroveň. 

Reálnosti a skutečnosti si tvoříme předpoklady pro pravé poznávání všech dříve vytvořených příčin, a tak jimi pomalu, ale jistě vnikáme do nejvyšších tajemství naší lidské osobnosti, do tajemství existence na hmotné úrovni. Nejdříve začínáme rozeznávat, co je pravé a co nepravé, co je pro nás prospěšné a co škodlivé, dále co si smíme dovolit a co si dovolit nesmíme, nechceme-li za to nést odpovědnost a následky, které se vždy a bezpodmínečně dostaví. 

Reálnost a skutečnost nás vždy staví do světla pravdy: nejdříve nás vede k pravdě reálné a dále se postupně přibližujeme i k pravdě absolutní, až nakonec obsáhneme i ji. To vše záleží na stupni našeho vývoje. Je samozřejmé, že absolutní Pravdu nemůžeme poznávat, dokud pro ni nejsme zralí. To znamená, že dosud nemáme živlovou rovnováhu, která vlastně jako první a základní kámen podmiňuje náš další postup v magické vědě a umění, které jsou ze všech věd a umění na světě nejvyšší a nejdokonalejší. Až tam musíme jednou dojít s reálností, skutečností, abychom je zaměnili za absolutní pravdu, kterou si bereme s sebou do Věčnosti a která nás vždy, všude a ve všem provází, ovšem tam, kde ji právě potřebujeme. Jinak v obvyklém životě normálně používáme reálnosti a skutečnosti, jaké jsou v dočasném světě ustáleny. S těmi zde zcela vystačíme.