Rezignace ve stáří a smrti

14.03.2021

Starý člověk, který cítí, že jej životní síly již opouštějí, že již není schopen práce, že jej na tomto světě k životu nic nepřipoutává, že ho zde nic netěší, rezignuje - to znamená, že se bezpodmínečně  poddává onomu okamžiku, kdy opustí své hmotné tělo, tj. kdy u něj nastane fyzická smrt. Je to pasivní nezdravý stav, který prožívá se strachem, očekávaje svůj konec. Ve svém životě neměl žádný vyšší cíl, o který by se mohl nyní opřít a pro nějž by mohl stále ještě pracovat až do konce života. Zdá se mu, že vlastně promarnil drahocenný čas dočasného života, jestliže nyní před odchodem do Věčnosti nemá žádný viditelný cíl, žádný hmatatelný výsledek celé své životní činnosti a práce. Proč zde tedy žil? Ale ani o tom neuvažuje, neboť mu je vše lhostejné, je vůči všemu apatický - dělejte si semnou, co chcete - jen toho posledního okamžiku se bojí.  

Rezignace ve stáří a smrti vzniká, když si uvědomíme, že jsme u konce zdroje svého života, že na tomto světě nemáme již čeho dosáhnout, že již jsme k ničemu,  že jsme vlastně zcela vyprázdněni, není v nás nic, co by ještě stálo za život. Nemáme žádané naděje, žádný cíl, ani ideál, nanejvýš, a to je nejsmutnější, oplakáváme a teskníme po svém bývalém mládí a rozkvětu svého uplynulého života, který je na sklonku jako prožitá pohádka, jež se nikdy více nevrátí.

Kdo si však zachoval alespoň trochu víry v posmrtný život, je na tom mnohem lépe, ten se má alespoň o co opřít, tj. o svou víru, jež jej udržuje v naději na mnohem lepší život, než jaký dosud prožíval. Nejtíže se ovšem umírá těm, kteří věří pouze ve hmotu, jež sama o sobě zůstává hmotou jako hmotné tělo oživené tělem astrálním a duchovním: a jakmile se páska života (astrální matrice - elektromagnetické fluidum) mezi astrálním a hmotným tělem přetrhne, hmotné tělo je této životní náplně zbaveno a stává se neživým jako kámen. O takový aspekt hmoty se takový člověk zřejmě nemůže opřít, neboť samotná hmota nikým neovládaná  mu nemůže nic říci ani jej povzbudit, potěšit a potvrdit mu, že v ni správně věřil. Teprve na druhé straně v neviditelném světě, v okamžiku, kdy jeho duch a astrální tělo opustí tělo hmotné, se mu otevřou oči a on jasně poznává svůj veliký omyl, ovšem již pozdě, neboť si s sebou do Věčnosti nepřinesl nic než víru ve hmotu, která se rozpadla v okamžiku jeho přechodu do mnohem jemnější astrální úrovně. Snad bude mít v příštím znovuzrození příležitost, aby si svůj život lepším způsobem upravil pro pravé sebepoznání. 

Pro mága žádná rezignace stáří ani smrti neexistuje, protože jasně ví, že fyzická smrt je pouze přechodem z hmotné úrovně do mnohem jemnější a krásnější úrovně astrální. Mág si proto s největším úsilím buduje věčný život již zde na hmotné úrovni, a to sebepoznáváním, vhodnými cvičeními, správnou askezí, introspekcí, a skutečnými dobrými skutky, aby mohl, až přejde do astrální úrovně, dále pokračovat na cestě do Věčnosti k dosažení svého nejvyššího Cíle, pokud jej ještě na hmotné úrovni dosud nedosáhl. Mág se má v okamžiku své fyzické smrti věru o co opřít a dokonce se i těší na mnohem krásnější, daleko jemnější a bezstarostnější život ve Věčnosti. Tam dále pokračuje ve svém úsilí a znovu se vědomě vrací na hmotnou úroveň, aby dokončil své Velké dílo.