Rozmanitost a individualita

10.09.2020

Člověk miluje rozmanitost. O tom se jistě každý z nás již mnohokrát přesvědčil. Je to vlastně naše mysl, která jako splašený zajíc utíká z jednoho pole na druhé, všude něco ochutná a již zase peláší dál: těší se z další novinky, požitku, stavu, z jiného poměru, u jiné myšlenky, nebo ve strachu skáče jako opravdový vyplašený zajíc před nějakou vidinou, nebezpečím, nepříjemnou povinností, nechutnou záležitostí a vždy se obrací jen k tomu, co jí nejlépe vyhovuje, v čem si libuje - ale to vše je pouze všehochuť. 

Abychom si upravili správnou cestu k rozmanitosti, které je nám velmi zapotřebí, neboť musíme co nejlépe a pravdivě poznat všechno, co existuje, musíme se na každou věc řádně koncertovat, v podstatě ji poznat a toto poznání si zapsat do své paměti, abychom kdykoliv je nám to třeba, mohli své poznání prakticky uplatnit ve svém životě. 

Do své paměti si musíme svými zvláštními cvičeními a opakováním vštípit zejména to, co je pro nás podstatné: důležité věci, ideály, předsevzetí, názory, stavy, abstraktní pojmy všeho druhu, myšlenky, pocity, skutky a činnost všeho druhu. A musíme to udělat tak mocně, abychom si tyto velmi důležité rozmanitosti duchovního a duševního rázu vzali s sebou do Věčnosti, kde je budeme potřebovat k pokračování v cestě za nejvyšším cílem. 

Každý člověk je samostatnou individualitou, a proto jsou i jeho povahové rozmanitosti jako louka plná pestrých květů. Tyto rozmanitosti podle individuality jsou u každého jednotlivce jiné a specializují se v tom oboru, v němž má dotyčný zálibu. V takovém případě pak tyto speciální rozmanitosti, které se každodenně cvičí, prohlubují, získávají na dynamičnosti a působivosti. Jsou prolnuty zvláště ušlechtilou snahou, a souvisejí-li úzce s Věčností, vynikají v charakteru a nabývají v něm převahu. Není však dobré pěstovat v sobě příliš rozmanitosti spadajících do různých oborů poznání, neboť se tímto způsobem rozptylujeme a nemůžeme se zdarem udržovat ani prohlubovat všechny podrobnosti najednou. Tím se značně vyčerpáváme a v žádné ze svých četných rozmanitostí, dejme tomu ani ve vědeckých disciplínách, nemůžeme vyniknout, protože naše síly a schopnosti na takovou obsáhlost nestačí. 

Ve vesmíru je nekonečná rozmanitost, o nichž zde nemáme ani tušení: můžeme si však alespoň zhruba udělat obraz o tom, do jakých obrovských podrobností se rozrostla věda, umění a všechny ostatní kulturní plody lidského ducha od té doby, kdy se člověk poprvé objevil na Zemi. A tato neutuchající činnost člověka není zdaleka ani na čtvrtině cesty vývoje, kterou má ještě před sebou. Kolik nesčetných rozmanitostí se však skrývá v samotném vesmíru, jestliže jsme v jeho středu jako ten nejnepatrnější útvar, pomyslíme-li, že to co je nahoře, je také analogicky dole! Je je třeba tyto doposud neobjevené rozmanitosti dále hledat a jasně poznávat jejich složení, podstatu účelnosti, neboť víme, že nic ve vesmíru není stvořeno nadarmo a že vše má své poslání a účel v dočasném i ve věčném životě. To je snaha a záležitost našeho věčného ducha, který má všechny tyto věci v sobě od Věčnosti, jen je třeba je odhalit.