Rozpačitost. Co dělat?

02.08.2021

Při některých příležitostech se dostaneme do situace, že jsme opravdu na rozpacích, co máme dělat. Například: Máme dvě sousedské rodiny, s nimiž udržujeme přátelské styky a vzájemně si pomáháme. Jedno dne o žních, kdy je dusno a zřejmě před bouřkou, přijde náš soused s chvatem, abychom mu ihned pomohli sklidit obilí na poli a odvézt ho do stodoly před deštěm, který již zdáli hrozí. Přislíbili jsme mu okamžitou pomoc. Ale vzápětí nato přichází náš druhý soused, který nám včera opravil kus plotu a zahrady, a také nás prosí o okamžitou pomoc na svážení obilí pod střechu. Protože jde pouze o mou osobu, moje že na je právě nemocná a vůbec nemůže z postele, jsem nyní opravdu na rozpacích, co mám v tomto případě udělat. Prvnímu sousedovi jsem již pomoc přislíbil a on s tím jistě počítá, a druhý, který má snad ještě více obilí na poli a nadto mi včera opravil plot, také s nedočkavostí očekává mou pomoc, která by mu jistě přišla vhod. Rád bych opravdu pomohl oběma, ale jak, když jsem na tu pomoc sám. Oba dva mám rád a nerad bych si je rozhněval, neboť oba jsou mými dobrými sousedy a přáteli. Konečně mi nic jiného nezbývá, než říci druhému sousedovi, aby se nehněval, že mu v tomto případě pomoci nemohu, protože tutéž pomoc jsem před chvíli přislíbil prvnímu sousedovi. Odmítnutý soused-přítel je sice trochu překvapen, ale ve spěchu něco zabručí a již utíká na pole sám bez mé pomoci, a já se smíšenými pocity také spěchám pomoci prvnímu sousedovi. 

Jiný příklad: Rodiče mají synka ve škole, kterého vyučuje jeden jejich známý učitel. Po určité době se rodiče setkají s učitelem a náhle se jej zeptají na chování svého syna, protože v poslední době je poněkud roztržitý. Učitel je trochu překvapen a touto otázkou udiven, protože neví, kam tou otázkou rodiče míří. Má to být jakási příčina ze školského prostředí, anebo je to příčina, již je třeba hledat mimo školu, snad u rodičů? Tyto úvahy na okamžik probíhají mozkem učitele, nežli rodičům odpoví. Je zřejmě na rozpacích.

Z uvedených případů poznáváme, že na rozpacích se ocitáme tehdy, nejsme-li pány situace v okamžiku, kdy máme něco rozhodného vykonat nebo se o něčem ihned správně vyjádřit. Někdy nám trvá delší dobu, nežli najdeme alespoň trochu přiléhavou odpověď. Někdy se na takovou odpověď nebo nějaký čin nezmůžeme a nevíme si rady, abychom snad někoho neurazili, nebo si neuškodili, nebo neutrpěli výsměch a podobně. Je to určité přerušení souvislostí v naší myšlenkové činnosti nepředvídanou překážkou. Tehdy se ocitáme na mrtvém bodě, nevíme si na okamžik i na delší kritickou dobu rady, nemáme se o co opřít a to, o co se opíráme, je vratké, nejisté, nepříjemné. Takovou mezeru musíme okamžitě doplnit buď dobrou a přiléhavou výmluvou, nebo takovou skutečností, která má v daném okamžiku svůj význam a otázku ihned objasňuje.

Tak na příklad u prvého příkladu se mohl člověk požádaný oběma sousedy o pomoc na poli dobře vymluvit, že se ženě velice přitížilo a že musí co nejdříve pro lékaře, jelikož žena má vysokou horečku, a proto opravdu nemůže nikomu z nich pomoci. Prvnímu sousedovi, jemuž pomoc již slíbil, to měl po někom vzkázat nebo za ním sám dojít. Ve druhém případě měl učitel ihned říci rodičům pravdu o chování jejich syna ve škole bez ohledu na nějakou domnělou narážku ze strany rodičů.