Samostatnost

Samostatní lidé docilují vždy více úspěchů než lidé nesamostatní. Samostatný člověk spoléhá pouze na sebe, na své vlastnosti, a schopnosti a vědomosti a je naplněn silou, jistotou, že se mu každé započaté dílo zdaří. Samostatnost nás také nutí k větší činnosti, a to k činnosti duchovní a duševní, neboť v ní nalézáme největší obor své působnosti. Samostatnost značí i určitou svéráznost, vynalézavost, tedy činnost, která nás staví vždy do popředí ať pracujeme kdekoliv. Tímto způsobem si dobýváme také autoritu, kterou nám ostatní mlčky automaticky přiznávají. Samostatný člověk má vždy snahu osvobodit se od jakékoliv škodlivé nadvlády, která brzdí jeho vývoj a rozvoj. Nejlépe se cítí když je svobodný a samostatný.

Samostatnost neznamená, že bychom se chtěli vymykat nadřízenosti v postavení, kam nás osud postavil, nebo že bychom nerespektovali zákony, zvyky, nařízení, jež jsou všeobecně platná. Nám jde hlavně o samostatnou práci, činnost v našem oboru, kde nikoho nenapodobujeme, ale ani se mu nepodrobujeme,  není-li právě našim představeným. 

V magii je samostatnost velmi důležitá vlastnost, kterou u sebe neustále posilujeme bojem s negativními (pasivními) vlastnostmi, vášněmi, zlozvyky, které na nás často útočí právě v tom okamžiku, kdy na to vůbec nejsme připraveni. A právě zde musíme dokázat svou samostatnost a nesmíme být překvapeni žádnou naší vášní, zlozvykem, tedy negativními (pasivními) vlastnostmi, aby nás nepřemohli a abychom jim nepodlehli. To by byla velká chyba, protože bychom tím ztráceli samostatnost a vůli k ovládání takové vášně, zlozvyku, stavu a podobných vlastností.

K ukojení negativní (pasivní) vlastnosti, vášně se rozhodujeme sami podle naší pevné dobré vůle, a ne až tehdy, když to taková vášeň sama vyžaduje a velmi důrazně se toho domáhá. Samostatnost se v našich činech projevuje tím, že vždy děláme pravý opak toho, co nám kterákoliv negativní (pasivní) vlastnost našeptává, uchvacuje nás citem, a když nás vybízí, abychom mysleli, cítili a dělali to, co si ona sama přeje. Negativní (pasivní) vlastnosti pracují také pomoci našich bližních, spolupracovníků, kteří vyjadřují svá přání tak, abychom se jim pod jejich vlivem podrobili a udělali to, k čemu nás naší známí přemlouvají a na co nás upozorňují. Tyto věci musíme mít vždy na paměti, a poznáváme-li intuitivně, inspiračně takové působení negativních (pasivních) vlastností prostřednictvím jiných lidí - třeba i v rodině může být jejich nositelem manželka nebo děti - nikdy se jejich přání (působení) nepodrobíme! Tím si jen zvyšujeme svou samostatnost. Například: Manželka prosí manžela, aby jí došel do blízkého obchodu koupit nějakou maličkost, ačkoliv dvanáctiletý syn je právě doma a může pro ni klidně dojít. Manželka se však vymlouvá, že hoch právě přišel ze školy domů, a ať si tedy trochu odpočine. To ovšem není žádný vážný důvod, aby tuto nepatrnou věc obstaral syn. Jiný příklad: Některé národy, které nebyly dost samostatné a svorné ve svém přesvědčení a v činnosti, zejména v činnosti duchovní a duševní, svou samostatnost ztratily. 

V našem samostatném myšlení, cítění a jednání se nenecháváme nikým přemlouvat, ovlivňovat, odrazovat, i kdybychom přitom udělali nějakou chybu. Ta je vždy lepší, nežli bychom se nechali odradit od samostatného počínání, je-li namístě a je-li správné. Tak ostražití musíme být i ohledně své samostatnosti.