Sebepodceňování

05.03.2021

Pracuji v určitém prostředí, kde je zaměstnán také jeden můj spolupracovník, který v oboru naší společné práce vyniká nad ostatní. Znám a ovládám svou práci průměrně dobře, ale některé věci mi nejsou tak jasné, jak je tomu u mého lepšího spolupracovníka. A zde začíná mé sebepodceňování. Nabývám dojmu a pocitu, že jsem méněcennější nežli můj spolupracovník, jenž nade mnou dokonce vyniká, mnohdy mne i poučuje, když podle jeho názoru není moje práce správná. Tato vlastnost sebepodceňování se u mne stále stupňuje tak, že si již bezmocně apaticky představuji, že opravdu oproti němu nestojím za nic a že se ještě musím mnoho učit, nežli jej trochu dohoním. Má lepší zkušenosti a nadání v oboru naší práce, a proto je také ve vyšším služebním postavení nežli já. Tato vlastnost se mi stává denním zvykem a já si jen vždy pod jejím působením a vlivem představuji, jak jsem stále méněcennější, snad dokonce i hloupější nejen vůči svému výše postavenému spolupracovníkovi, ale i vůči všem ostatním spolupracovníkům. Až tak daleko mne přivedla tato vlastnost sebepodceňování, kterou si však jasně dosud neovědomuji. 

A skutečně také má práce a výkony podle toho vypadají. Zasetá příčina přináší i své ovoce. V práci a ve své ostatní činnosti, v mysli a v pocitech skutečně klesám a opravdu se stávám méněcennějším. Nepoznám-li včas svůj omyl, duchovně i duševně zakrním, a to povšechně, protože tato vlastnost se neomezuje jen na denní práci, ale také na všechny ostatní úseky mého života. 

Sebepodceňování nám ubírá také naší samostatnosti a  na autoritě, která klesá úměrně se sebepodceňováním. Nejsme dobře schopni se sebedůvěrou vykonat svou práci bez pocitu pochybností, že je vykonána správně a že za ní ručíme. Také naší spolupracovníci na nás pohlížejí jako na méněcennější pracovníky a tím dovršují dílo negativní (pasivní) vlastnosti sebepodceňování. Nakonec nejsme schopni nic samostatného vykonat, a proto se vždy obracíme na své nejbližší představené, od nichž žádáme vysvětlení a poučení, jak máme udělat to či ono. Současně máme i strach, že jsme svou práci nevykonali dobře, protože ji také podceňujeme jako sama sebe a své vlastnosti, máme obavu, že budeme opravováni, poučováni nebo znehodnocováni. 

Sebepodceňování je i degenerační vlastnost, kterou trpí některé národy, jež nejsou samostatné, ale v područí některého silnějšího národa. Tuto vlastnost jim vsugeruje, vnucuje silnější národ, který jim vládne, a to různými zastřenými způsoby, jež jsou na pohled pozlátkem, ale v podstatě je jejich účelem podceňovat celý podřízený národ. 

V magii je tato vlastnost tím nebezpečnější, neboť nám odnímá naší vůli, abychom nemohli vykonat nic samostatného, co si přejeme a co si tvoříme. Je pro nás velkou překážkou na naší cestě, protože kdo se podceňuje, ten také pochybuje, čímž ztrácí půdu pod nohama a sebedůvěru. Tuto negativní (pasivní) vlastnost odstraňujeme naprostou vírou, že v sobě máme natolik vyvinuté vlastnosti a síly, jimiž dokážeme vše, co je pro nás podle našeho vývoje možné a dosažitelné. Proto své vlastnosti a síly nikdy nepodceňujeme ani nepřeceňujeme. Také - což je velmi důležité - se nikdy nepřirovnáváme k druhému člověku, jehož vlastnosti jsou třeba mnohem lepší, nebo zdánlivě lepší, nebo naopak horší, zdánlivě horší nežli naše, protože každý člověk je hvězdou sám pro sebe a může mít daleko vyšší vědomosti, zkušenosti, odborné znalosti a i mnohé lepší vlastnosti nežli my. To nám však v našem vývoji nevadí, neboť každého respektujeme a upřímně mu podle naprosté pravdy, jakou jsme schopni pochopit, přiznáváme všechny jeho pozitivní (aktivní) i negativní (pasivní) vlastnosti, jež tvoří jeho charakter. Tím se nijak nepovyšujeme ani neponižujeme, respektive nepodceňujeme, ale vždy zůstáváme tím, čím ve svém vývoji jsme.