Šetrnost

08.04.2021

Pravou a správnou šetrností si uchováváme velké hodnoty pro dobu a dobré příležitosti, kdy je budeme potřebovat. Kdo si například šetří duševní a duchovní hodnoty, je na tom nejlépe. Tak je člověk již od útlého mládí vychován rodiči, učiteli a samotnou Přírodou, aby se, až doroste v dospělého člověka, mohl s úspěchem zapojit do života plného shonu po hmotných prostředcích, které ho nejvíce zajímají a po nichž on zpravidla nejvíce touží. Při usilovné práci jistě mnohý z nás poznal, že přílišným vyčerpáváním životních a duchovních sil slábne a chřadne ve všech úrovních. Kdo je trochu rozumný, uzná že je daleko lépe vydávat ze sebe jen tolik sil, kolik nezbytně potřebuje k udržování slušné úrovně. Proto nebudeme nikdy pracovat přespříliš proto, abychom snad co nejvíce shromažďovali hmotný majetek, který ani sami nemůžeme všechen spotřebovat a který je nám zbytečnou přítěží. Mimo to za tento majetek, mnohdy zcela zbytečný a nám škodlivý, platíme velmi draze svým zdravím, které pak ve stáří postrádáme, jsme-li stále nemocní.

Z těchto důvodů šetříme své fyzické, duchovní a duševní síly pro úkoly, které v životě pokládáme za velmi důležité. Jedním z takových úkolů je posilování našeho ducha a duše. Proto zbytečně nepromarníme svůj drahocenný čas při čtení nevhodných románů, literatury, která nás jen vyčerpává svou jednostranností a při níž se ničemu dobrému nenaučíme, jestliže právě nečteme mezi řádky, abychom poznali pravý význam toho či onoho díla a z něho se opravdu poučili. Sledujeme veškerý život v nás a mimo nás, jak mocně proudí a zanechává v nás citelné stopy svého působení.

Jsou to zejména poučné události, naše činy, myšlenky, city, které nás nepřetržitě upoutávají a vyčerpávají. A právě zde máme nejlepší příležitost šetřit svými životními silami tím, že nevydáváme ani gram své síly na působení takových hladových hostů, kteří se k nám přicházejí najíst a napít z našeho beztak hubeného stolu životních sil. Zde při této příležitosti musíme co nejlépe prokázat svou šetrnost tím, že je odmítáme, ničíme, ovládáme v předpokladu, že jsou to myšlenky, city, činy, stavy cizí, s nimiž nemáme nic společného. Pracujeme pouze s vlastními myšlenkami, pocity, stavy, činy, které pokládáme za skutečně dobré a pro nás užitečné. Jako mágové víme, že můžeme tvořit jen ze svých přebytků okultních životních sil, a jestliže žádné přebytky nemáme nebo je zbytečně vydáváme na malichernosti, na věci nedůležité, pak je naše tvůrčí činnost velmi chabá a nepřináší nám dobré výsledky. Proto co nejúčinněji šetříme se svými životními silami tak, abychom jich měli vždy určitý nadbytek, a z toho nadbytku pak můžeme čerpat energii pro nejšlechetnější úkoly, které jsme si předsevzali. 

Také však není radno šetřit jak duchovními, tak hmotnými hodnotami jen proto, abychom je vydávali těm osobám, které si to nezasluhují. To je také zbytečné mrhání vlastními silami, které nám budou jednou scházet. Zásadou je, že si šetříme sami pro sebe, hlavně na svém zdraví, duchovních a duševních silách, hodnotách, pro nikoho je bezdůvodně neobětujeme, ale sami je používáme k těm nejšlechetnějším účelům, v první řadě k zušlechtění a k posílení svého ducha, své duše a fyzického těla. To je pravá šetrnost!