Setrvávání v myšlenkách při práci a při veškeré naší činnosti

08.10.2021

Abychom správně, poctivě a svědomitě vykonávali práci nebo abychom dobře vyřešili nějaký problém, musíme být při veškeré naší činnosti přítomni v myšlenkách. Je to naprosto nezbytná zásada, bez níž by veškerá naše činnost byla polovičatá a za mnoho by nestála. Zajisté, že každý z nás již prakticky poznal, jak špatně se mu pracovalo, když při práci myslel na něco docela jiného, co jej stále v myšlenkách a v představách, v pocitech odvádělo od jeho činnosti. Nanejvýš si můžeme dovolit, ovšem jen tam, kde je to přípustné, tedy při manuální práci, která je stále stejná, někdy si zazpívat a tím se povzbudit k lepší náladě a výkonosti. Nikdy si však nesmíme v době, kdy pracujeme, dovolit bavit se z druhými osobami tak, abychom tím odváděli pozornost od práce, za kterou ručíme. 

Jsme-li stále v myšlenkách a v pocitech při práci a při veškeré naší činnosti, naše práce se zkvalitní, zalíbí se nám natolik, že si ji začneme vážit, takže se nám bude tím lépe a intenzivněji pracovat, abychom se stali mistry ve svém oboru práce. Pracujeme samozřejmě pro svého zaměstnavatele, ale především pro sebe upřímně a poctivě, vytrvale, abychom si dokázali, že se umíme co nejlépe soustředit na svou povinnou práci, která je pro nás povznesena nade všechny ostatní hmotné zájmy, a je lhostejno, kde a pro koho pracujeme. Jen si uvědomujeme, že tuto povinnost nám připravil náš osud a nyní je na nás, abychom čestně obstáli. 

Někdy slyšíme různé názory na způsoby vykonávání práce. Někdo například nepovažuje svou každodenní práci za nejvyšší povinnost, ale myslí si, že to je jen prostředek k získávání peněz nutných k životu. Proto pracuje apaticky, nuceně, nevěnuje své práci dostatečnou pozornost a píli, nemyslí na práci a je rád, když se této práce může zbavit. Při práci jej udržuje jedině touha po penězích a snad jen více peněz ho přiměje, že napne více fyzických a duchovních sil, aby více pracoval, a tím také více vydělal. Ovšemže platí i zdravá zásada: Za málo peněz málo muziky - tedy i málo práce. Výkonost naší práce se musí rovnat našemu výdělku, a je-li náš výdělek příliš malý a práce  mnoho a namáhavé, vzniká z toho nespravedlnost a chaos, který se obrátí proti tomu, kdo jej zavinil. Je jistě spravedlivé, aby každý pracující požadoval za svou práci tolik, kolik tato jeho práce zasluhuje. Jestliže však zaměstnavatel bídně honoruje své dělníky, nemůže zabránit tomu, aby dělníci konali práci v poměru úměrně odpovídající mzdě, kterou dostávají. Nebudou zdarma plýtvat svou životní energií na cizí sobecké zájmy tj. aby se z jejich nadpráce neoprávněně obohacoval někdo druhý. Toto si je však třeba při práci uvědomovat v myšlenkách a v pocitech, abychom sobě ani zaměstnavateli neškodili. Všude musí být naprostá rovnováha, tedy ve mzdě, v práci, v její kvalitě, v myšlenkách, v pocitech, v postoji k práci... A tyto úvahy při své práci zaujímáme. 

Tím více platí tato zásada při veškeré naší činnosti, kde musíme mysl přímo připoutat ke všemu, k čemu ji právě potřebujeme, a to zvláště při naší celodenní introspekci, při cvičení a při veškeré magické činnosti. Jinak bychom nebyli schopni něco poctivě a upřímně vykonat. Svou mysl v tomto smyslu nejlépe vycvičíme každodenní koncentrací a introspekcí.