Shovívavost, blahovolnost k bližnímu

15.09.2021

Shovívavostí a blahovolností k bližním si získáváme jejich přátelství a sympatie, které jsou pro nás velmi užitečné. Nikoliv proto, že tak děláme, abychom si tuto jejich přízeň dobývali, ale proto, že je to zákon odezvy, sice nepsaný, avšak absolutně spravedlivý a opravdu existující. Kdybychom tak činili výhradně jen kvůli našim hmotným zájmům, nikdy bychom se žádných opravdových úspěchů nedočkali. V tom tkví tajemství všech úspěchů - nikdy je nežádat a neočekávat ani v mysli, ani v pocitech. 

Shovívavost a blahovolnost k bližním znamená také uznávání jejich osobnosti, jejich práva na svobodné jednání a projevy, cítění se všemi jejich chybami, nedostatky, zlozvyky, stavy, následky, utrpeními a radostmi, žalostmi, nadáními, šlechetnostmi, zkušenostmi a vůbec se všemi jejich vlastnostmi pozitivními (aktivními) a negativními (pasivními). Z vlastní zkušenosti víme, jak těžko se člověku poctivě a upřímně bojuje o získání živlové rovnováhy. S jednou zvláště vyvinutou negativní (pasivní) vlastností se člověk musí potýkat třeba i několik let, než ji zcela ovládne, nemá-li k tomu skálopevnou vůli a naprostou vytrvalost a trpělivost. Jak to potom vypadá u člověka nezasvěceného, který o těchto posvátných věcech nemá ani tušení? Tento člověk nevědomě propadá některým svým silně vyvinutým negativním (pasivním) nebo pozitivním (aktivním) vlastnostem, které stále živí, a neuvědomuje si nebezpečí, které mu z tohoto nerovnovážného stavu hrozí. Takoví lidé jsou opravdu k politování a těžko by nám uvěřili, kdybychom jim pravý stav vysvětlili, protože jejich silně vyvinutá negativní (pasivní) vlastnost, zlozvyk, vášeň, je přímo zaslepuje a nepřipustí, aby nám uvěřili, jelikož by toto poznání znamenalo její konec. 

A proto jsme již z tohoto důvodu ke svým bližním shovívaví a blahovolní, ať chybují nebo dělají dobře. Vlastně je vše čisté, a proto člověku nakonec vše prospívá, ať dělá dobro nebo takzvané zlo, jež však ve skutečnosti také neexistuje. Existují jen výchovné a absolutně spravedlivé následky příčin, které si každý člověk tvoří sám. 

Je známo, že mnozí mravokárci tohoto světa veřejně deptají takzvané hříchy svých bližních, aniž si uvědomují, že to dělají neprávem, protože sami nejsou vyrovnaní a nemají na to žádné právo. Právem mohou odsuzovat pouze sami sebe, jestliže v něčem chybovali. Jistě si každý z nás pamatuje na památná slova Mistra Ježíše: "Kdo z vás je čistý, ať  po mně hodí kamenem!" Tato moudrá slova Mistrova mluví za všechno a platí navždy, protože jsou univerzální. A zase se musíme vrátit ke koření shovívavosti, blahovolnosti, neboť tato vlastnost vychází ze samotného Stvořitele, který je absolutně shovívaví a blahovolný ke všemu stvořenému, tedy také k lidem, neboť ví, jak křehcí a slabí jsou ve svém charakteru, jenž se zrcadlí v živlové nevyrovnanosti ve všech úrovních a živlech, a jakého úsilí a trpělivosti je jim třeba, aby se ze svých následků pomocí působení negativních (pasivních) a pozitivních (aktivních) vlastností poučili, poznávali své chyby a odstraňovali je až do úplného získání vlastní živlové rovnováhy.

Děkuji Mistře...