Síla Přání (Dr.M.K.)

04.03.2020

Má-li člověk nějaké přání, má si uvědomit, zapřemýšlet, k čemu jeho uskutečnění bude dobré, kdo z toho bude mít užitek a hlavně zda-li někomu neublíží. Neboť původce přání nese za ně plnou zodpovědnost a pomyslel-li, vyslovil-li je neuvědoměle, bezděky, bude muset vše dát opět do pořádku, vrátit stav univerzální harmonie do rovnováhy buď volným zásahem, nebo, nedojde-li mu to, osudovým řízením. Každý si jistě vzpomene na nějaký příklad ze svého života. Obvykle se nám "rozsvítí" , za co nás potkalo to či ono. O tom jak Mistrovi ujelo zaklení a jak vše musel napravit, jsem se již zmínil. Opakuji znova jeho poučení, že si stále musíme být vědomí toho, zda myslíme a jednáme jako obyčejní smrtelníci, nebo jako hermetici, protože podle toho se bude také naše přání realizovat a stejně tak i následky. V románu Frabato vypráví mistr o tom, jak ho zástupce Prozřetelnosti Urgaya pokáral, že občas osudu trochu předčasně "napomohl" v potření zla dříve, než k tomu byla doba zralá. Hermetik by měl svá přání řídit pravidlem: chci být sám lepším a dokonalým, abych mohl ostatním potřebným lépe, dokonaleji pomáhat. Sobecká přání, i uvědomělá, mají vždy negativní, nepříjemné následky, což není míněno jako hrozba, ale varování. Pomoci máme každému člověku v nouzi, kterého nám Prozřetelnost seslala do cesty, jinak bychom ho nepotkali. Co ale jako hermetici musíme rozhodnout a poznat, zda nejde o osudové poučení dotyčného. Jestliže mu pomůžeme, zasáhneme do osudu onoho člověka, musíme také vyslovit přání, nebo dát rozkaz, aby mu osudem bylo uděleno náhradní poučení. Tím srovnáme rovnováhu. Mistr vyprávěl, jak léčil mladé dívce beznadějnou tuberkulózu plic, která však byla karmicky vázána. Dostal pak tolik překážek jako výstrahu Prozřetelnosti, že vše musel uvést na pravou míru. Když jsem to slyšel byl jsem otřesen. Znělo to neuvěřitelně, ale možné to je, neboť opravdový zasvěcenec může být za jistých okolností všemohoucí, jestliže dbá univerzálních zákonů a své počínání dovede řádně zdůvodnit. Jestliže se dosáhne určitého stupně zralosti, musí se adept rozhodnout a vyslovit hlavní přání pro svůj další život, čeho chce v životě dosáhnout. A pak bez výhrad, vteřiny, minuty, hodiny, dny a noci, týdny měsíce a roky, až do konce svého života pro jeho naplnění a uskutečnění pracovat. Čím je zralejší, čím víc má zkušeností a vědomostí, tím složitější úkoly musí řešit, jakmile se jednou rozhodl. I nadále vědomě rozvíjet poznání, intuici. Pěstovat, střádat, měnit sílu a moc, o níž se normálnímu smrtelníkovi ani nesní. Samozřejmě o svých úkolech zachovává hrobové mlčení, neřku-li aby se jimi chválil, neboť by v nejlepším případě oslabil účinky svého snažení, pokud by mu nebyla odňata moc a možnost pomáhat druhým, což by byl nejvyšší trest, nedozírných následků, odvrátila by se od něj Božská Prozřetelnost. Na určitém stupni vývoje se to však může stát velmi vzácně. Ačkoliv, četli jste román Zanoni? 

Nemáme mít příliš mnoho přání najednou. Rozptýlí se tím síla k jejich uskutečnění, které se velmi oddálí. Hlavní chyba tkví v introspekci. Je výhodné vybrat jednu negativní vlastnost a pak nasadit všechny páky, jak již o nich bylo hovořeno, k jejímu zvládnutí. Že nám bude Prozřetelnost pomáhat nepříznivými situacemi a překážkami, tím si můžeme být jisti. O to víc jich bude, čím silnější bude naše touha po ovládnutí. Proto je musíme vnímat s úsměvem, klidně přijímat a zvládat, počítat s nimi, radovat se z nich a ne naříkat a cítit se ukřivděni. Zvláštní skupinu tvoří neuvědomělá přání, spíš touhy, zdánlivě nerealizovatelné chvilkové sny, upadnuvší v zapomenutí, které se však z nenadání, netušenou silou přihlásí jako zhmotnělá skutečnost, přesně podle našich zapomenutých představ. Vzniknou z myšlenkových stínů, jejíchž pud sebezáchovy je hnal do blízkosti stejně smýšlejících lidí, jejichž představami sílila jejich energie až k zhmotnění. S ustrnutím v jednom rozhodovém okamžiku jim stojíme tváří v tvář. Zpočátku, nejdříve polovědomě, dále pak stále jistěji nám začne docházet, že tomu tak je. Vyvinutému mágovi se může například představit a dostavit rusalka přesných tvarů a charakterových vlastností, kterou si vysnil jako fyzickou osobu, splňující všechny ideály, připravena plnit i veškerá i tělesná přání s mistrovskou dovedností naprosto dokonale. Tak jak to popisuje Mistr Bardon ve své druhé knize "Praxe magické evokace" ač je to neuvěřitelné. Jednomu mému známému se toto přesně přihodilo a odehrálo, včetně pomalé závislosti na oné bytosti, které ho měla odlákat a pozdržet, jak ve vývoji k dokonalosti, tak dokonce až ke ztrátě individuality a závazku ke službě její planetární vládkyně, dokonce na věky. Tyto bytosti dovedou pochopitelně číst myšlenky a všechna  přání dovedou ihned bez reptání plnit jako žádná jiná lidská bytost, tak dalece,  že mág má jen jedinou touhu, být stále v její blízkosti a na oplátku plnit vše, co si zamane, za což ho štědře odměňuje. V řecké báji to byla kouzelnice Kirké, které očarovala Odyssea a snažila se ho podržet na věky na svém ostrově požitků, lásky a zapomnění, aby upustil od svého úmyslu vrátit se do své vlasti.

A tak jsem si dokonale vyčistil celou mentální úroveň od všech svých sobeckých i dávno zapomenutých snů (kdo by v mládí nesnil a netoužil?) a tužeb, a postavil stráže k branám svých smyslů. Od té doby si třikrát každé neuvědomělé přání promyslím a rozmyslím, než je obvykle rozpustím, byť by se ke mně lísalo a vzbuzovalo pod různými záminkami ty nejfantastičtější laskominy. Je vždy lépe se poučit ze spálenin druhých, než svých vlastních.

Mistr Bardon si nedal nadarmo práci podrobně se tímto problémem zabývat dokonce na několika místech, i když normální člověk při čtení těchto řádků říká"To by se mně stát nemohlo" jak jsem se blahé paměti také domníval. 

Mistr mi svého času vyprávěl o své známosti s rusalkou, která byla velmi příjemná, ale její parter, vodník, žárlil a řádil tak, že toho Mistr raději nechal, aby se vyhnul nepříjemnostem, které mu jeho sok ve svrchované míře připravoval. Víc mi nenaznačil. V té době jsem začal úspěšně navštěvovat sféru Venuše, aniž by mi styk s jejími bytostmi dělal nějaké potíže. Proto jsem si byl zcela jist, že se mi nic nemůže přihodit. Jako jednomu mému pacientovi, kterému padla na hlavu střešní taška: "Padesát let chodím denně kolem tohoto stejného rohu, aniž se mi cokoliv stalo a najednou a to zrovna dnes, mne potká takové naštěstí! Můžete mi to nějak vysvětlit, doktore?"