Skutečnosti, absolutní pravda

02.06.2021

Rozeznáváme skutečnosti dočasné, tvořené pro hmotnou úroveň, a skutečnosti trvalé, tvořené pro Věčnost, tedy ve Věčnosti. Hmotná úroveň sama je skutečnost, stále se opakující, neboť se v ní zrcadlí univerzální Prozřetelnost se všemi svými vlastnostmi, tvary, rozměry, jakostmi v čase a prostoru. To je absolutní Pravda. Jenomže to co je hmotné, podléhá různým proměnám, k nimž počítáme zrod, růst a zánik, tedy rozklad na původní živlové látky , z nichž byla stvořena každá hrubohmotná věc, bytost, živočich atd. 

A jednou z těchto hrubohmotných věcí stvořených k obrazu Božímu je náš obal, naše hrubohmotné tělo, kterým se projevujeme v hrubohmotné úrovni jako lidé. Tento obal nám slouží pouze po dobu našeho dočasného života a potom se rozpadne na původní látky, živly. Také ostatní hmotné věci nám slouží jako prostředek k životu a nakonec se změní v původní živlové látky. Tento stav potrvá tak dlouho, jak bude lidstvo potřebovat ke svému vývoji, který musí jednou dospět k vrcholnému bodu, k nejvyššímu Cíli. 

Naproti tomu jsou všechny duchovní pravdy, univerzální zákony, existence samotného Boha-Stvořitele-ákáši-Prozřetelnosti, ať už jej jmenujeme, jak nejlépe můžeme, absolutní skutečností, odpovídající absolutní Pravdě. Proto je také vše,  co si člověk zde na hmotné úrovni tvoří pro Věčnost, to znamená v první řadě absolutní živlovou rovnováhu, čistotu vždy, všude a ve všem, všemohoucnost, vševědoucnost, všudypřítomnost, nesmrtelnost a jiné stavy poznání, respektování univerzálních zákonů a vůbec vše co souvisí s Věčností, nutně věčné, nesmrtelné, skutečné, odpovídající absolutní Pravdě. Je však velice těžké tuto věčnou, nesmrtelnou univerzální Pravdu poznávat, a proto k tomuto poznání dospívají jen ti, kteří jsou pro tyto nejvyšší ideály zralí.

Ostatní lidé musí tak dlouho opakovat svůj dočasný život na hmotné úrovni, dokud si nevytvoří předpoklady pro poznání Věčnosti-absolutní Pravdy. Zatím mohou chápat skutečnosti, pravdu ze svého osobního stanoviska, která je pouhým stínem toho, co skutečně existuje. Avšak každá lidská bytost má jisté předpoklady pro sebepoznání a pro poznávání věčného života v sobě: podvědomě ví, jak k němu může prakticky dojít. Zaleží tedy jen na její svobodné vůli, jak se rozhodne, líbí-li se jí zatím jen hmotný život, aby jej třeba tisíckrát opakovala i se vším utrpením podle povahy zasetých příčin, anebo se podle stupně své zralosti rozhodne, že hmotného života již má dost, a zatouží opravdu po Věčnosti, kde pozná absolutní Pravdu. 

Konečně když si někdo jasně uvědomí, kdo vlastně je ze stanoviska univerzálních zákonů, otevírají se mu postupně všechny brány do Věčnosti, kde teprve žije věčným životem!  

Děkuji Mistře...