Slabost všeobecně

15.10.2021

Slabost je opakem síly, je jejím negativním pólem. Ztrácíme-li sílu na duchnu, v duši nebo na hmotném těle, pociťujeme slabost ve všech úrovních. Slabost může být zapříčiněna  například nemocí, vyčerpáním fyzických, duchovních nebo duševních sil určitou prací, cvičeními různého druhu ve všech úrovních a podobně. Celkově vzato, každá věc, příčina, která v jakékoliv formě odčerpává naše životní síly (nemoc, práce, cvičení, sport, přemýšlení, negativní vlastnosti, larvy), nás obklopuje a my se cítíme slabí. Také stáří přináší ubývání sil u každého člověka následkem rozkladného procesu živlů (zvláště zemního) v lidském těle.

K slabosti počítáme zvláště důležitou vlastnost neovládání vášní, myšlenek, citových projevů vůbec v kterékoliv úrovni a při jakékoliv příležitosti. Slaboch je i ten, kdo slepě poslouchá toho, komu by měl vlastně sám rozkazovat, například muž koná doma ženskou práci, jež vlastně připadá jeho manželce, ale manželka je na to příliš líná nebo se takové práce štítí, nemá ji ráda, a tak nutí svého muže, aby za ni tuto její práci vykonával. Když se muž proti tomu vzpírá, používá k dosažení svého cíle dobrých osvědčených ženských prostředků. Jestliže tomu muž podlehne, je velký slaboch a brzy na tuto svou slabost doplatí. 

Velký slaboch je také ten, kdo je nějakým způsobem stíhán osudem, nebojuje proti těmto překážkám, nechá se jimi pasivně pronásledovat, a když to pokládá za již nesnesitelné, bere si život, aby těmto utrpením unikl. Je však na omylu, neboť vše, co zde na hmotné úrovni nedokončil, musí absolvovat v příštím vtělení a na druhé straně: teprve v neviditelném světě uvidí a uvědomí si svou velkou chybu. Všechna utrpení si bere s sebou.

Slabost se také projevuje u lidí, kteří si nechtějí přiznat své chyby, které, pokud je to možné, svalují na své bližní, podřízené nebo na jiné neznámé osoby, okolnosti. Slaboši mají všeobecně slabou vůli, slabé nervy a jednají nesamostatně. Svou slabost pečlivě ukrývají třeba žvanivostí, nabubřelým chováním, lží, domýšlivostí, svalováním odpovědnosti na druhé, dále pomluvami, jednáním za zády toho, komu hodlají uškodit (jsou falešní, neupřímní) a podobně.

Z magického hlediska je každý slabý člověk nevyrovnaný, neboť jeho vlastnosti, zejména negativní (pasivní), jej samy ovládají a on se stává jejich otrokem, aniž si to uvědomuje. 

Proto se všichni žáci magického umění budou v první řadě co nejvíce snažit o získání naprosté živlové rovnováhy a k tomu účelu každodenně provádějí upřímnou introspekci. Tím se jejich životní síla zvyšuje, začínají ovládat živlové vlastnosti, a tak se pomalu, ale jistě zbavují jakékoliv slabosti.