Sluneční dýchání

postav se tak, aby ti slunce svítilo rovnou do obličeje, pokud možno přímo do úst, jež mají být pootevřená. Vdechuj pomalu a dlouze sluneční sílu. Představ si přitom, jak nejživěji dokážeš, že se nyní spojuješ se vznešenou sluneční duší, že ji strhuješ k sobě dolů a vtahuješ jí do sebe. Tuto představu vytvoř co nejplastičtěji, aby byla takřka hmatatelná. pochop, že sluneční síla se stává části tebe samotného, sluneční duše proudí dýchacím ústrojím do tvé sluneční pleteně, rozžhavuje ji a odtud se rozlévá po celém tvém těle. Její proudění musíš pocítit až do špiček prstů, účastní se toho každá buňka. Poznáš zcela zvláštní povznášející blahé pocity. Je to, jako když se v tobě tímto způsobem budí elektrický indukční proud. Ba více než to: jsou to duchovní síly, jež v tobě tímto spojovacím cvičením vznikají. Musíš se toho všeho niterně zmocnit, má-li tvá snaha dozrát k plné působnosti.

Jestliže jsi ve cvičení pokročil, nepotřebuješ už viditelný obraz Slunce, abys dosáhl cíle. Stačí ti vědomí, že denní světlo, i kdyby bylo sebevíce rozptýleno, pochází od Slunce, ať už je máš před očima nebo ne. Poté můžeš přejít ke sluneční meditaci.