Smrt člověka / Inkarnace

23.03.2020

Všechno hmotné je zatíženo nedokonalostí a v závislostí na čase podléhá neustálé proměně. Tak i tělo člověka stárne, (kolem 52 roku věku, začíná docházet k pomalému živlovému rozkladu - tělo umírá ), aby se v určitém okamžiku stalo neúnosným břemenem pro lidské vědomí. Přetrvávání přežívání lidského vědomí (ducha v duši) v nezpůsobilém těle je v podstatě karmickým trestem, postihující nejčastěji lidi, kteří podstatu svého bytí posunuli do hmoty, to jest materialisty, realisty, skeptiky a další. Odměnou duchovnímu člověku, {to je tomu, který využil života k poznání duchovní dimenze neboli věčnosti), je nekřečovitá, tedy blažená smrt (ideálně ve spánku) . Takový způsob smrti se pozná i na tváři zemřelého, na jejím výrazu. Smrt každého člověka je jiná, přísně individuální jeho vnitřní duchovní úrovni.   

Nyní se však zastavme u procesu oddělení duše od těla. Ještě nutno dodat, že  "To", co si člověk o smrti myslí, co si myslí o smyslu bytí, o spravedlnosti, o Bohu, tím si sám stanoví děje smrti a bytí po smrti (univerzální zákon příčiny a důsledku). Nepředstavitelně dokonalá spravedlnost Podstaty světa: Každému dá to, k čemu dospěje, co si myslí že je, čím žije jeho duše a jak se choval (vypěstování všech vlastností) ! Co si kdo o životě po smrti představuje, to ho v určitých mezích "na druhé straně" čeká. Oněmi mezemi je nepředstavitelná milost Boží z hlediska věčnosti! Co si kdo zasel si také sklidí (jak hmotně, tak astrálně a tak i mentálně)

Při smrti samotné se z hermetického hlediska děje spousty věcí. Jakmile lidské hmotné tělo umře dochází pomocí práce energií elektrického a magnetického fluida k uvolnění astrální matrice (čtyř pólového magnetu) kterým byla duše (astrální tělo) připoutána k tělu hmotnému. S tělem astrálním se odpoutává i tělo mentální (duch), který je přichycen k duši pomoci matrice mentální. Vědomí i podvědomí člověka (v hrubohmotném těle naházejíc se jako velký a malý mozek) jinak lokalizován v těle mentálním si uchovává všechny negativní i pozitivní vlastnosti (s ním i schopnosti) a za pomoci přiděleného anděla strážného (kterého můžete znát od zvládnutí určitého magického stupně) je astrální tělo připraveno na přesun do astrální sféry - v bibli je tento den známý jako den zúčtování, kdy se dotyčnému přehrává celý jeho život a co všechno v daném životě stihl, chvíle kdy každý z nás odhodí vše co měl a pohlédne pravdě do očí (toto je okamžik, kdy hmotné tělo je naposledy schopno vydat ze svých útrob poslední slova). Jakmile dojde k přetržení astrální matrice dostane se astrální tělo, s ohledem na čistotu astrálního těla, duše, do takové sféry která jemností odpovídá její čistotě. 

O této lze říci, že platí mnohdy za čtvrtou dimenzi. Nevyšla však z oněch čtyř živlů, nýbrž je určitým stupněm hustoty akášického principu, tedy všeho toho, co se až dosud ve hmotném světě odehrávalo, co se právě děje a v budoucnu bude ještě dít, dále co má svůj původ, svůj směr a svoji životní jsoucnost. Jak již bylo řečeno, je akáša v nejjemnější formě nám známý éter, v němž se kromě jiného pohybují a šíří elektrické a magnetické kmity. Astrální úroveň je tedy také sférou vibrací, ve které má svůj původ světlo, zvuk, barva a rytmus, zkrátka všechen život ve všem stvořeném. Jelikož je akáša původ všeho bytí, zrcadlí (odráží) se v ní samozřejmě také vše to, co již bylo stvořeno, co se v přítomné době právě tvoří a co se v příštích dobách bude ještě vytvářet. V astrální úrovni se jeví emanace věčného, což nemá počátku ani konce a je proto bez času a prostoru. Zasvěcenec, který se v této úrovní vyzná, může zde nalézt vše, ať je to minulé, přítomné či budoucí. Dosah a pojetí toho všeho závisí na stupni jeho dokonalosti.Téměř všechna náboženství, všichni okultisté a spiritisté rozumí pod astrální úrovní "onen svět". Pro zasvěcence tento výraz neplatí a on se proto také smrti nebojí, neboť je mu tento pojem cizí. Jestliže se rozkladnou prací živlů nebo náhlým přerušením astrální matrice, která je pojítkem mezí hmotným a astrálním tělem, uvolní, nastane stav, který se sice všeobecně pokládá za smrt, je ale ve skutečnosti pouhým přechodem z tohoto světa do astrální úrovně. Na základě tohoto zákona nemá zasvěcenec ze smrti strach: dobře ví, že nepůjde do neznáma. 

Astrální úroveň má různé druhy obyvatel. Předně jsou to duše zemřelých, které se dle své duchovní zralosti zdržují v určitém stupni hustoty. Různá náboženství ho mají za nebe nebo peklo, ovšem pro zasvěcence je to pouhá symbolika. Čím dokonalejší, šlechetnější a čistší bytost je, tím čistší a jemnější je stupeň hustoty, v němž může přebývat. Její astrální tělo se pozvolna rozpouští a bytost se přizpůsobí kmitům onoho stupně, respektive se s ním ztotožní. Jak vidíme, závisí toto ztotožnění na zralosti a duchovním zdokonalení, kterého bytost dosáhla ve světě hmotném. Kromě toho je astrální úroveň obývána ještě celou řadou jiných bytostí, z nichž zde uvádím jen několik. Jsou to např. tzv. elementárové; bytosti s jednou nebo jen omezeným počtem vlastností, podle toho, jaké živlové kmity převládají. Tito elementárové se udržují toutéž vibrací, kterou lidská bytost vysílá do astrálu. Jsou mezi nimi i tací, kteří dosáhli určitého stupně inteligence. Těch pak obyčejně používají mágové, aby prostřednictvím těchto nižších sil ukájeli své sobecké choutky. Jiným druhem astrálních bytostí jsou tzv. larvy, které astrální matrice intenzivní citovou myšlenkou vyvolá vědomě, či nevědomě v život. Nejsou to přímé bytosti, nýbrž pouhé tvary, které udržují při životě vášně animálního světa a jež se zdržují na nejnižším stupni astrální úrovně. Pud sebezáchovy je vhání do blízkosti lidí s takovými vášněmi, které těmto tvarům vyhovují. Přímo nebo nepřímo usilují o to, aby probudily a roznítily v člověku dřímající pudy. Podaří-li se jim strhnout člověka k takové vášni, která jim vyhovuje, živí, udržují a posilují se zářením, které vyvolá v člověku vášeň. Člověk zatížený mnoha vášněmi je v nejnižší sféře své astrální úrovně přímo obklopen četou takových larev. Boj s nimi je urputný a v magii tvoří při ovládání živlů svízelnou překážku. O tom však ještě podrobněji v kapitole o introspekci.

Působením živlů v astrální sféře (na základě naší zralosti a vyspělosti) dojde časem k rozložení duše na pralátky z kterých vznikla a naše mentální tělo (duch) je tímto připraven k přesunu do sféry mentální (dojde k přerušení matrice mentální mezi duší a duchem) - dle stupně dokonalosti můžeme obývat nám přiřčené oblasti mentální úrovně, kde taktéž budeme čelit karmě mentální. 

Sféra mentální je zároveň sférou myšlenek, majících svůj původ ve světě představ, tedy v akáše ducha. Každé myšlence předchází základní idea, která podle své povahy přijímá určitý tvar a jako myšlenková forma nebo plastický obraz se dostává éterickým principem neboli mentální matricí k vědomí Já. Člověk sám není tedy původcem myšlenek, nýbrž původ každé myšlenky musíme hledat v nejvyšší akášické sféře mentální úrovně. I mentální úroveň má, stejně jako astrální, své obyvatele. Vedle myšlenkových útvarů jsou to především zemřelí, jejichž astrální těla se na základě jejích zralosti působením živlů již rozložila,takže dle stupně dokonalosti mohou obývat jim přiřčené oblasti mentální úrovně. Mentální sféra je kromě toho také sférou elementálů. To jsou bytosti, které člověk utvořil neustálou intenzívní myšlenkou, ať již vědomě či nevědomě. Bytost elementální není ještě natolik zhuštěna, aby si mohla astrální obal sama utvořit nebo jej přijmout. Působí proto v duchovním světě. 

Ve sféře mentální tudíž musí náš duch čelit mentální karmě a připravovat se na opětovnou inkarnaci ve světě hmotném. Jelikož v mentální sféře známe pouze pravdu boží a jsme si vědomi svých vlastností (negativních i pozitivních) až přijde daný čas jsme prozřetelností opět seslání na zem do doby, prostředí a času v kterém můžeme nejlépe čelit svým negativním vlastnostem za účelem jejich ovládnutí (tím očištění duše a povznesení ducha k věčnosti). 

Stav energií čaker duše po smrti u člověka:

 zasvěceného (Jen ojediněle se vyskytující vysoký duch).

Hlavní energie člověka byla soustředěna v horních čakrách, jen zbytek tří dolních čaker odchází do země. Duše je přímo v kontaktu s andělem strážným, který nás bude provázet záhrobím do duchovní (věčné) dimenze. Tato duše se již nemusí narodit.

(Dobrý "neduchovní" člověk).

Energie dolních čaker se rozpadá a odchází do země, energie horních čaker se spojuje a je v přímém kontaktu s andělem strážným, který se ujme duše a odvede ji do záhrobí. Tato duše/duch se vzhledem k stupni a čistotě duchovního vývoje po čase stráveném v "dle čistoty"  astrální a mentální sféře znovu inkarnuje.

(těžký hmotař, dle sebe charakter).

Roztřesený obal signalizuje velké vnitřní pohnutí zemřelého, otřásání všech jeho představ o bytí, jeho kontakt s doprovodnými duchy je prakticky nulový, protože si celý život vsugerovával, že po smrti nic není. Po dobu mezidobí mezí inkarnacemi bude ponořen v zoufalé prázdnotě (astrální/mentální) než dojde k inkarnaci

(velký darebák).

Tento člověk vkládal celou svoji životní energii do "hmotných" čaker a ty se nyní rozpadají. V konfrontaci s Pravdou se ovšem rozpadají i představy, které si vytvořil jako svoji pravdu o duchovních úrovních, takže nyní nic nemá. (Neshromažďoval poklady na nebesích, neboť v ně nevěřil). Jeho duše je prázdnota a on se prázdnotou stává. V nic věřil a ničím se stal. Stal se tím, čím před narozením, neboli tuto inkarnaci promrhal. Po době prázdnoty dostane opět šanci znovunarozením, ale s karmickou zátěží.