Snaha po respektu a autoritě

13.04.2021

Motto: Respekt a autoritu nezískáváme hrozbou a násilím, ale ovládáním sebe sama a svých podřízených

Snaha po respektu a autoritě je velikášství, jestliže nemá dobrý základ. Chceme-li dosáhnout autority čistě ze sobeckých důvodů, abychom se mohli například v úřadě nebo ve vojsku, kde je tato vlastnost zvláště význačná, honosit před společností, že zde něco znamenáme, že nás naší podřízení musí bezpodmínečně poslouchat, zvláště tehdy, když tuto vlastnost projevujeme před společností a podobně. To je špatný důvod pro uplatňování této vlastnosti. Dále jsou zde ještě význačné okolnosti, které respekt a autoritu znehodnocují. Zpravidla má být člověk, jenž si získává respekt a autoritu svých podřízených, neprosto nestranný tj. proti nikomu nezaujatý, šlechetný, naprosto spravedlivý, nezištný, tedy neosobní, velmi přísný k sobě, k druhým však shovívavý a láskyplný. Ve skutečnosti musí být zářným příkladem všem ostatním a ve svých pozitivních (aktivních) vlastnostech se musí snažit co nejvíce nad ostatními vynikat. Tímto postojem si své podřízené vnitřně získáváme a oni pro nás bez odporu a velice ochotně udělají vše, co si přejeme.

Naopak ten, kdo buduje svou autoritu na své pravomoci vůči svým podřízeným, dále na hrubém násilí, na podvodu, na lži, na chytráctví, na využívání a zneužívání slabostí svých podřízených, na bezpráví, na demagogii, na stranickosti, na vychloubání sebe sama, na čistě sobeckých osobních zájmech, ten tuto autoritu podrží jen potud, pokud udrží všechny tyto zde jmenované a podobně klamné a falešné prostředky pohromadě. Jakmile se však některá z těchto příčin vymkne z rukou, to znamená, že ji už nemůže ovládat, je s jeho autoritou konec. Někdy u něho může tento stav trvat dosti dlouhou, jindy ale také krátkou dobu, podle toho, jakou úlohu tím hraje ve světě, ve společnosti. 

Nikdy nemůže ten, kdo jedná se svými podřízenými nespravedlivě, nadutě, sobecky, přísně, dosáhnout té autority jako člověk, který je v mravním ohledu vzorem všem svým podřízeným. Mnohému stačí pouhý  pohled a podřízený ví, co má udělat, kdežto nevyrovnaného člověka přivádí k poslušnosti jen násilí, ba dokonce i násilná smrt, jde-li o  zvláštní případ ve válce.

To vše ovšem záleží také na výchově a na mravních hodnotách všech zúčastněných osob. Vychovatel, tedy nadřízený, musí být mistrem v chování - přímo vzorem - vůči svým podřízeným a musí je dobře poznávat a ovládat je. Snaha o respekt a autoritu je u vyrovnaných lidí bezděčná, to znamená, že takový člověk na to vůbec nemyslí, ale zato pečlivě střeží svou samostatnost, aby nikdy a nikde nepodlehl nějaké cizí autoritě bez své vlastní vůle a nestal se tak závislým na některé vlastnosti, bytosti, vášni a podobně. Takovým způsobem ovládá automaticky vše, co je v jeho moci a vůli, a také to nikdy nezneužívá a nedává najevo. Naopak tuto svou autoritu nikdy nikomu neukazuje, nevnucuje a halí ji do absolutní mlčenlivosti. Samozřejmě, že ve své funkci, svém postavení v zaměstnání, ve společnosti normálně používá svou autoritu a respekt, jež mu po této stránce přísluší, popřípadě je povinen vykonávat své povinnosti, poslouchat své nadřízené, jež mu osud určil.