Snaha po uznávání práce

20.03.2021

Motto: Kdo si přeje uznávání práce od zevního světa, odhazuje pravé uznání své práce světem neviditelným

Na světě je mnoho lidí, kteří mají radost ze své práce a radují se, jestliže je jejich práce uznávána. Chtějí, aby za ni byli pochválení, odměněni atd. Tato výchovná vlastnost je negativní (pasivní) vůči vlastnosti těch, kteří jsou skromní a své práce si sami pravidelně a poctivě cení podle svého nejlepšího vědomí a nikdy v myšlence, ani v pocitu, ani v řeči nepřijímají jakoukoliv chválu a uznání za svou práci, neboť každý do věci zasvěcený ví, že kdo přijímá zásluhy a odměny, chvály za svou práci již od tohoto hmotného světa, nemůže chtít zároveň odměnu od světa neviditelného, kam se zakrátko dostane.

Snaha o uznávání práce je určitý druh sebechvály-pýchy, která s člověkem roste, když ji stvořil a stále ji živí svou touhou po uznávání vlastní práce svými bližními. Nejlépe je na tom ten, kdo nikdy na žádnou zvláštní odměnu ani uznání nečeká, jen se snaží co nejlépe a upřímně a poctivě pracovat a sám vykonávat své úkoly tam, kam jej jeho osud postavil, ať se mu to líbí nebo nelíbí, neboť tato povinnost je mu nade vše ostatní, tedy i nad uznání za tuto povinnost, která mu byla svěřena. 

To však neznamená, že jako každý jiný člověk nesmí přijímat jakoukoliv zevně projevenou pochvalu, uznání, odměnu za svou práci - jen ve svém nitru zůstává neoblomně přesvědčen o marnosti vnitřního přijímání těchto věcí zevního světa. Takovým jednáním, vnitřním postojem, o němž nemá nikdo z jeho spolupracovníků ani tušení, naprosto zachovává velmi důležité tajemství mlčenlivosti, v němž spočívá veliká moc a síla. 

Snaha i uznávání vlastní práce se v současné lidské společnosti tak rozmáhá, že jen ti nejlepší pracovníci v tomto směru docházejí okázalého uznání vládnoucí společnosti a jsou dáváni za vzor proto, aby tak pracovali i druzí a co nejvíce zapojili své síly do společného úsilí vybudovat dílo podle plánů lidské společnosti. Ovšem má to svůj háček: odměnou jsou nejen dosti velké prémie, vyšší mzdy, pochvala a uznání jejich práce za mimořádný výkon, ale na druhé straně se také u těchto pracovníků při takových abnormálních výkonech projevuje naprosté vyčerpání fyzických sil. V nejlepších případech a po několika letech, někdy i po několika měsících je takový člověk navždy vyřazen z jakékoliv těžké práce anebo se mnoho roků musí léčit, nežli se zotaví tak dalece, aby byl nějaké práce znovu schopen.

Takovéto případy uznávaní práce a dychtění po tomto uznání siláckými výkony s nadlidským úsilím a s vyčerpáním všech fyzických sil příliš nelákají ostatní. Každý rozumný člověk pracuje vždy normálně podle svých sil a schopností, jsa při to stále silný a svěží, neboť správně konaná práce nás těší a přináší nám i posilu, zdraví, vytrvalost a příjemnou únavu, kterou využíváme při odpočinku ke svému posílení a osvěžení. 

Nikdo na světě není ve skutečnosti hoden chvály za svou práci, jen sama Prozřetelnost, která se svými vlastnostmi a silami projevuje ve všem, co sama stvořila. A proto jsme vždy, všude a ve všem, tedy i při práci skromní a nikdy za ni neočekáváme žádné uznání a pochvalu od tohoto zevního světa, neboť tato chvála je jen dočasná, prchavá a nakonec nicotná, protože se rozplyne jako pára nad hrncem. Zato však to, co jsme poctivě a upřímně vykonali ve prospěch svých bližních, je jasně zapsáno do zrcadla našeho osudu ve Věčnosti, kde se jedině absolutně spravedlivě hodnotí veškeré naše žití, tedy i naše práce, dále myšlenky, pocity, skutky a hodnoty naší práce - a jedině to si bereme s sebou do Věčnosti.