Snaha poučovat někoho v morálce

14.10.2021

Motto: Snaha poučovat někoho v morálce, nejsme-li k tomu oprávnění, znamená, že sami toto poučení velmi nutně potřebujeme

Je to negativní (pasivní) vlastnost patříce nejvíce takzvaným mravokárcům, kteří se rádi honosí svou učeností o těchto věcech, o nichž však ve skutečnosti vědí velmi málo nebo vůbec nic. Opak toho ve světle pravdy je vyzařovat zcela nenápadně a dokonce i zastřeně pravou morálku tj. mít vždy, všude a ve všem živlovou rovnováhu, kterou získáváme poznáváním sebe sama, introspekcí, pravou askezí.

Je zcela něco jiného, když si někdo upřímně přeje, aby byl, co se týče jeho morální stránky, v tom či onom poučen. Takový člověk se však musí obrátit na svého pravého učitele a mravokárce a ten je jeho svědomím a vědomím. Má-li také štěstí, může jim být i některý zasvěcenec žijící v jeho blízkosti, který mu může podle stupně jeho vývoje pouze naznačit, co je pro něho dobré a prospěšné a co je pro něho škodlivé, nebezpečné. 

Snaha někoho poučovat o morálce pramení z pravidla ze zastírání svých vlastních chyb a vášní, vadného charakteru, kteréžto negativní (pasivní) vlastnosti jsou v takovém člověku tak hluboce a jemně zakořeněny, že je sám nepoznává. O to, aby je vůbec poznal, se ze všech sil starají samy tyto vlastnosti tím, že obracejí zrak, sluch, cit a vědomí tohoto člověka, a to zpravidla obráceně, než tomu vskutku je.

Tímto způsobem si takoví lidé tvoří prohlubeň ve své karmě a jen velmi těžko budou poznávat, jakých chyb se sami dopouštějí. Jejich osud jim však v příštích pokoleních připravuje hluboké zvraty v jejich životních osudech, takže mnohdy budou těmito následky velmi překvapeni. A teprve tehdy se jim budou pomalu otevírat oči, uši, cit, aby vědomím pochopili, v čem chybují, zejména aby nepoučovali své bližní, když k tomu nejsou oprávnění, ale aby poznávali sami sebe a z toho se učili pro svůj budoucí život. 

Poučovat jiné můžeme jedině mlčky svým chováním, jež musí být - má-li tak být míněno - v tomto ohledu a k tomuto účelu opravdu bezvadné. Jenomže tuto poctivou a upřímnou snahu málokdo pochopí a ocení, neboť pro toto ocenění nemá správné předpoklady, tj. jeho duchovní a duševní vývoj ještě není na té výši, aby toto vše pochopil a bral si z toho příklad. 

Naopak ze zkušenosti víme, že nepraví mravokárci, kteří druhé poučují o morálce, zpravidla sami nezachovávají pravidla morálky, jež hlásají, a jsou tudíž špatnými vychovateli, dávajíce špatný příklad svým bližním.