Sobecká radost z neúspěchu bližního

20.07.2021

Jak často se někdo raduje z neúspěchu svého protivníka, bližního, kterého nemá v lásce a kterému v duchu a v duši nepřeje nic dobrého. Jsou to například sportovní hráči, soutěžící mezi sebou třeba na mistrovství světa. Jsou příliš nadšeni a dychtiví po dosažení mistrovského titulu a ve svém zápalu a zápasu o tuto věc většina z nich odhazuje upřímnost vůči svému soupeři a raduje se sobeckým způsobem z každého jeho neúspěchu. To, co se odehrává jako okázalé dekorum při slavnostním odevzdání věnců a odměn vítězům, je jen pozlátko. Ve skutečnosti jsou vítězi, ovšem ne všichni, opilí úspěchem, vítězstvím, kdežto ostatní soupeři v sobě cítí závist, zklamání a falešnou lítost z vlastního neúspěchu nebo pro případnou nehodu, překážku, jež byla příčinou, že nezvítězili. Tito soupeři, kteří nezvítězili, se pak v budoucnosti velice radují z každého neúspěchu vítězných přeborníků. Proto každý, kdo se vydává napospas sobecké radosti z neúspěchu bližních, určitě jednou sám na sobě zažije určitý neúspěch, ať už v jakékoliv formě. 

Ženy, jež nějak zvláště nevynikají zevní krásou, často s velkým zájmem bedlivě pozorují dívky - krasavice, jak se líbezně točí okolo mužů a jak se jim muži dvoří, projevují jim úslužnost, laskavost, a kde mohou, rádi se s nimi pobaví. To je velmi mrzí, protože jich si skoro žádný muž nevšímá, jsou jako popelky, nic si na světě neužijí, jeden má všechno, druhý nic, to je nespravedlivé - tak a podobně si v duchu naříkají. A když se jednou stane, že má taková krasavice neúspěch, například si dlouho vybírala, odmítala mnoho ženichů, nápadníků, až konečně u jednoho uvízla, ale ten ji po nějaké době odmítl, když poznal její povahu, tehdy se jejich srdce zachvěje sobeckou radostí z tohoto jejího neúspěchu. 

Tuto vlastnost pozorujeme všude tam, kde se jednomu daří lépe nežli druhému v jakémkoliv postavení a v jakémkoliv oboru práce, vědy, umění, zaměstnání, když ti, kteří jsou méně šťastní, jsou svědky jakýchkoliv neúspěchů svých představených, lépe vynikajících umělců, vědců, pracovníků, politiků, vojáků atd. Ovšem jistě jsou čestné výjimky. Sobecká radost z neúspěchu vzniká nejvíce ze závisti a nenávisti. Lidé, kteří v sobě tuto negativní (pasivní) vlastnost tvoří a stále ji živí, budou mít jednou v životě opravdu velmi mnoho neúspěchů. Pak se velmi podiví, že mají všude samou smůlu, odkud že se vzala a proč zrovna je musí potkat vždy taková smůla. Univerzální láska a milosrdenství jim však při určité příležitosti mohou jasně ukázat, v čem dříve chybovali, aby tak konečně mohli pochopit, proč tu smůlu mají. Je jisté, že takoví lidé, když svého času přáli neúspěch svým bližním a měli z něho velkou radost, si tehdy vůbec neuvědomili, že chybují a že tentýž neúspěch může potkat i je. Proto také nemohou očekávat jasné a snadné vysvětlení, proč oni mají nyní neúspěchy, takzvaně smůlu. Je krásné přísloví: Přej a bude ti přáno. Nebo: Kdo do tebe kamenem, ty do něho chlebem. To znamená že se radujeme z každého úspěchu svého bližního a při neúspěchu jej opravdu upřímně politujeme, popřípadě požádá-li nás v takovém případě o přátelskou pomoc, neodepřeme mu ji (jedině pokud by se to příčilo jeho osudu).

Pravou radost z neúspěchu každého člověka mohou mít jedině zasvěcenci, kteří dobře vědí, že takový neúspěch je pro dotyčnou osobu jen znamenitý výchovný prostředek, aby poznávala své chyby a omyly, více se jich nedopouštěla a naučila se tím skromnosti, která dnes mnoha lidem chybí.