Soustředění

01.03.2020

Malíř, básník, spisovatel, umělec nebo virtuóz, který vezme do ruky hudební nástroj, než začne hrát mistrovskou skladbu, hned při shlédnutí prvních not, nejprve začne prstovými cvičeními, etudami, opakuje a cvičí zvlášť těžká místa, až se mu podaří zvládnout všechny takty stejně uspokojivě - podobným způsobem musíme i my začínat koncentrační živlová cvičení, nejdříve pasivním, negativním stavem, myšlenkovou prázdnotou. Myšlenky, které se nám vybavují samy od sebe, necháváme kolem sebe míjet jako sněhové vločky, aniž bychom je vnímali, zaujímali k nim stanovisko, jako by byly cizí a nepatřily k nám. Některé se budou vracet, opakovat, zrcadlit stav našeho podvědomí, naše přání, obavy, sny, touhy, které nás nejčastěji napadají, obtěžují, berou nám sílu a brání v plodném myšlení a jednání. Nevěnujeme-li jim pozornost, ztrácejí na síle, vyčerpají se, slábnou stále více a více, až se rozloží a zařadí do živlové příslušnosti a úrovně odkud přišly, ztratí nad námi moc, nastane chtěný, kýžený stav prázdnoty myšlenkového klidu, pasivní myšlenkový stav. Obvykle postačí k jeho dosažení deset minut, kdy nic nevnímáme, nic nevidíme, necítíme, neochutnáváme, nečicháme, neslyšíme. Tělo se nachází v uvolněném stavu, bez napětí, v asáně, v pohodlné poloze, jak jsme zvyklí. Teprve nyní se můžeme intenzivně, bez obtěžujících vedlejších vlivů, aktivně, cílevědomě, nerušeně soustřeďovat na to, co máme v úmyslu. Barvu, pocit, chuť, vůni, zvuk, buď jednotlivě nebo naráz, jak jsme si předsevzali (nikoliv jak nám je nabízeno). Časové omezení si nařídíme natažením budíku, abychom nebyli nikým a ničím rušeni. Jestliže se nám z podvědomí vynoří jakýkoliv vjem, necháme jej minout kolem, aniž bychom mu věnovali pozornost (energii) a nerušeně držíme představu, započatou při natažení budíku, s o to větší silou. Jako by kolem nás bylo magnetické pole, vysavač který odsává vše, co nepatří do oblasti našeho zájmu. Kromě jakosti, kvality, držené představy, tedy druhu barvy, tvaru, zvuku, chutě, pocitu, vůně, zesilujeme kvantitu, sílu, velikost, energii vjemu, například barvy z jemně pastelové, slabě neonově zářící až do syté, žhnoucí, že jí sotva udržíme v představě veliké buď jako celý vesmír, nebo zase zhuštěné do velikosti špendlíkové hlavičky, až do zazvonění budíku kdy celou představu rozpustíme a opustíme tam, odkud jsme ji přivolali, nejlépe z univerza, vesmíru. Představu můžeme nechat pozvolna rozplynout nebo během mžiku ji necháme doslova vybuchnout, vystřelit zpět do živlu nebo úrovně odkud jsme vjem vyvolali a energii načerpali. Toto je velmi podstatné, uvědomit si zdroj energie naší představy a zase - pokud nemáme v úmyslu jinak, po skončení energii vrátit, což by měl být časem náš zvyk. Nejlepší je vtahovat energii podle analogie živlů levé ruky (malíček vzduch, prsteník země, prostředník Akaša, ukazovák oheň,  palec voda), přes oblasti (hlava - oheň, hrudník - vzduch, břicho - voda, dolní končetiny - země, páteř - Akaša) jak bylo popsáno Mistrem v Bráně k opravdovému zasvěcení, do žádané úrovně (Akaši, mentální, astrální, hrubohmotné) a zpětné rozpuštění přes prsty pravé ruky. Tím zamezíme účinkům na nežádoucích místech, škodám na vlastním zdraví či jiných, o to větších, čím více budeme umět energii soustřeďovat, za což pochopitelně neseme plnou odpovědnost.  

Souhrn ještě jednou: 1. zdroj energie, 2. úroveň, 3. soustředění kvality a kvantity, 4. analogie podle živlů a krajin tělních, 5. rozpuštění energie, přání. Pokud nepoužíváme kvality a kvantity pro sebe, soustřeďujeme je mimo sebe, což je neopominutelné pravidlo! Jestliže provádím soustřeďování pokud možno na stejném místě, ve stejné pozici - asáně, a stejné době, stejném čase, prostor se nabije, vyčistí a my dosáhneme rychleji požadovaného úspěchu.