Spravedlnost

28.03.2021

Pravá spravedlnost nás naplňuje pocitem uspokojení svého svědomí a vědomí. Neseme-li na něčem vinu, upřímně si ji přiznáme a při tom se přísně odsoudíme, vzniká v nás absolutní spravedlnost. Ze zkušenosti víme, že jedině člověk musí odsoudit sám sebe za všechny myšlenky, pocity, činy projevené negativními (pasivními) vlastnostmi, které tvoří jeho charakter, aby se stal spravedlivým. Zpravidla však spravedlnost odmítá a svádí vinu na jiné bližní, na zvláštní okolnosti, příležitosti, prostředí, stavy, nemoc, strach, peníze atd., a sám se ze vší viny vylučuje, ovšem neprávem. 

Každý zasvěcený člověk ví, že vše, čeho se člověk dopouští nebo čím trpí, cokoliv jej potkává, ať je to pro něj příjemné nebo nepříjemné, ba katastrofální, vždy je to jen ovoce veškeré jeho činnosti ve všech úrovních, živlech, a tato jeho činnost se přesně odráží v jeho osudu ve světě Příčin, odkud přicházejí i osudové následky. Kdo tedy dospěl až k tomuto vlastnímu sebepoznání, je k sobě vždy všude a ve všem naprosto spravedlivý. To znamená, že vše, co jej potkává, přičítá jen sobě jako následek příčin veškeré své činnosti. Proto s radostí přijímá jakékoliv újmy, nemoci, nepříjemnosti i neštěstí, jež ho potkávají, ale přitom stále statečně a vytrvale bojuje o vrovnání všech příčin, které mu tyto stavy přinášejí jako následky, takže po určité době svou spravedlností dosahuje živlové rovnováhy a tím i vyrovnání všech negativních příčin. 

Absolutní spravedlnost je univerzální vlastnost, která vůbec nepřipouští, abychom něco konali nebo prožívali, mysleli na něco, prociťovali něco, co je v rozporu s univerzálními zákony, neboť absolutní spravedlnost s univerzálními zákony úzce souvisí. Proto je náš osud absolutně spravedlivý, i když se nám někdy zdá, že nás pronásleduje, že máme všude samé neúspěchy, že jsme stále nemocní a chudí, že trpíme bídou a nouzí, kdežto druzí mají všeho nadbytek - a tak podobně o tom mylně přemýšlíme. 

Nezapomínejme však, že vše, co prožíváme, jsme si již dávno zapříčinili svými dřívějšími činy, myšlenkami, pocity, na které jsme již dávno zapomněli, a nyní chceme, aby se nám dařilo bezvadně dobře, abychom měli vždy, všude a ve všem štěstí a úspěchy, bohatství atd. To je nevědomost a velká sobeckost, která zcela zaslepuje absolutní spravedlnost. Ani vlásek na hlavě se nám nezkřiví, jestliže jsme proto  nezavdali příčinu. Z tohoto hlediska absolutní spravedlnosti svého osudu sledujeme i odsouzení svých bližních, a kdybychom byli v této věci odbornými znalci, shledali bychom, že i v takových případech odsouzení, které se nám zda naprosto nespravedlivé, dejme tomu smrt za politický přehmat, za politické přesvědčení apod., je i takovéto odsouzení naprosto spravedlivé neboť absolutně spravedlivý osud nikdy a za žádných okolností nedopustí, aby byl někdo odsouzen a trpěl bez vážných příčin. Jedině když si vyrovnáme své příčiny opačnými dobrými činy, příčinami, odstraníme i následky, jež by nás dříve či později jistě dostihly. V tom tkví absolutní spravedlnost, která je v tomto směru naprosto neúprosná, protože je vykonavatelkou absolutně spravedlivých univerzálních zákonů, které máme zapsány ve své krvi, v duchu a v duši, a záleží jedině na nás samotných, abychom se podle nich řídili a podle nich žili!

Děkuji Mistře...