Štědrost 

27.09.2020

Pravá štědrost vyvěrá z pravé lásky ke všemu stvořenému. Štědrostí napodobujeme samotnou Prozřetelnost, a proto nesmí v našem charakteru scházet. Pravá štědrost se projevuje všude tam, kde je namístě, kde ji může majitel s prospěchem využít pro skutečně dobré a šlechetné účely. Nemá však smyslu, aby se uplatnila tam, kde pro ní není žádná příčina. Nemůžeme proto rozdávat ze svých skromných sil komukoliv, jestliže jich nemáme nadbytek a jestliže ten, kdo by naši pomoc v příslušné formě potřeboval, toho není hoden. Proto štědrost v takovém případě obracíme k sobě, pro sebe, a štědře vydáváme své síly na svůj duchovní, duševní a hmotný vývoj, odkud pak máme možnost čerpat tím více sil, které tak nutně potřebujeme. Nicméně svou štědrost tradičně zachováváme vůči všem hostům, kteří k nám přicházejí z různých důvodů, a předkládáme jim to nejlepší, co máme po ruce: občerstvení, jídla, nápoje apod. Pamatujeme, že s hostem k nám přichází také kus univerzální Prozřetelnosti, která je skryta v našem hostu, a již proto jej v takovém případě co nejlépe přátelsky přivítáme a poskytneme mu jen to nejlepší, co máme po ruce. Naše pravá štědrost nám současně otevírá srdce všech hostí, jimž s radostí něco podarujeme. Štědrost spojená s nezištností nám přináší pravé bohatství ve šlechetnosti a ve zdokonalování našeho charakteru. Zároveň nám štědře a v mnohonásobné míře vrací různou formou vše to, co jsme obětovali ze svého. Bohatý člověk, jestliže je štědrý a rozdává něco ze svého bohatství, neucítí v tom třeba ani nejmenší újmu na své životní úrovni. Zato však dává-li chudák štědře svůj poslední kousek chleba skutečně potřebnému žebrákovi, stává se velmi štědrým a šlechetným a ohlas jeho dobrého skutku ve vesmíru mu přinese veliké životní úspěchy a štěstí. 

Štědrost se projevuje na všech úrovních. Tak například duchovní štědrostí je naplněn ten, kdo štědře a nezištně rozdává své životní zkušenosti, vědomosti všem, kdo je potřebují, i kdyby snad zde byla možnost určité konkurence pro stránce hospodářské a obchodní. 

Velká a naprosto nezištná štědrost se bezesporu projevuje u všech vyvinutých mágů, zvláště Mistrů, kteří s láskou a ochotně předávají své duchovní příklady, vědomosti svým žákům a jiným toho hodným lidem. Duševní štědrost se projevuje v pravé lásce k bližnímu, kterému pomáháme také tím, že mu upřímně přejeme mnoho štěstí a úspěchů v jeho životě a toto naše přání často naplňujeme skutkem. 

Štědrost je opak sobeckosti, a proto máme-li ještě nějaký ten kousek této nežádoucí vlastnosti, můžeme ji právě pěstovanou štědrostí odstranit. Náš osud nám jistě poskytne dost příležitostí a možností k tomu, abychom se tímto způsobem vyrovnávali. Ale pozor! Rozeznávejme pravou a upřímnou štědrost od štědrosti vypočítavé, která je sobecká a žádá pro sebe mnohem více, nežli sama rozdává! V tom je velký a podstatný Rozdíl! 

-------------------Země-----------------

-------------------Vzduch---------------

Štědrostí si dobýváme lásku druhých lidí. Štědrost však není podarování určitých osob, například žebráků, penězi, aby je hned utratili za alkohol. Tím bychom škodili nejsem sobě, ale také i dotyčnému žebrákovi, který bývá zpravidla karmicky zatížen, a proto si musí do všech důsledků odčinit své příčiny, které si kdysi zasel do světa Příčin-akáši. V takovém případě bychom přijímali část následků jeho karmy, a to si jistě dobře rozmyslíme. Také není správné prokazovat někomu štědrost v případě, že sami potřebujeme pomoci. Tím bychom si škodili na svém zdraví a utrpěli bychom skutečnou újmu. 

Ve skutečnosti je ovšem nejštědřejší sama Příroda, která dává všemu stvořenému plnýma rukama všechno bohatství, které v sobě soustřeďuje, a to proto, že nás stvořila a jako pravá matka se o nás stará a pečuje o nás. Pravá štědrost se neprojevuje hojností takových milodarů, jako jsou například peníze, moc, sláva, vysoké postavení, štěstí, chápané naším zevním rozumem, ale v tom, co nás osudově potkává nejčastěji, abychom sebe sami poznávali. Proto jsme nejštědřeji podarování negativními (pasivními) vlastnostmi, které s námi rostou a učí nás, vychovávají nás a pomáhají nám vytvářet různé příčiny v dobrém či špatném smyslu, a my se potom v následcích těchto příčin topíme, až do té doby, než poznáme sami sebe. 

Tvrdý život je veliká štědrost, již se nám dostává od našeho osudu proto, abychom se všemi těžkými překážkami tohoto tvrdého života stávali odolnějšími, silnějšími pro vybojování samostatnosti a naprosté nezávislosti na dočasném životě. To je opravdu dobrou přípravou k nastoupení cesty do Věčnosti (cesty magické). Z magického hlediska tedy nejsou štědrostí žádné hmotné dárky, sloužící k dočasné prchavé radosti, jako jsou rodičovské dárky dětem, ale pravými dary jsou rozličné újmy, různé formy trestů, neúspěchy, zkrátka podněty vedoucí k poznávání univerzální pravdy, ať nás to bolí nebo nebolí či nás to těší. Štědrostí je dokonce i odepření určitých darů, které by mohly poškodit charakter dětí nebo podarované osoby a v podobných případech, jež k nám mluví jasnou řečí Přírody, jakými máme být a čeho se máme vyvarovat. A tak čím více člověk poznává své chyby, vady, vášně, nedostatky svého charakteru (duše), tím větší štědrostí je zahrnován a tím štědřejším se on sám stává ve svém vývoji vůči každému, kdo si jeho štědrost zasluhuje. Pak je člověk, opravdu zasluhující takovouto mimořádnou štědrost, inspiračně a intuitivně přitahován k pravému zřídlu pramene, kde čerpá nepřeberné bohatství z neviditelného světa, kde se mu otevírá zcela nový svět, plný úžasných radostných překvapení, který je štědře zahrnuje plnýma ruka vším, co si přeje na své cestě, tj, na cestě k sebepoznání a k dosažení nejvyššího Cíle. Ale i ve fyzickém světě takového člověka štědrost stále sleduje a opatřuje mu vše, co potřebuje k slušnému životu, hlavně pak zdraví, dobré prostředí, výborné životní podmínky pro absolvování magické cesty, jež každého člověka zušlechťuje a vede jen k tomu nejlepšímu a nejušlechtilejšímu vždy, všude a ve všem. 

K tomu ovšem musí být člověk zralý: v takovém případě je štědrost nepřeberná a projevuje se na všech úrovních. Také my, máme-li dostatek přebytků sil, můžeme svou štědrostí obšťastnit druhé lidi takovými dary, které jim nejlépe vyhovují po stránce duchovní a duševní výchovy, jsou-li pro tyto dary zralí. Současně si uvědomujeme, že nám nepatří ani vlásek na hlavě, a že proto nerozdáváme ze svého, ale z cizího, které je nám nadevše posvátné.