Strach, aby někdo nebyl chytřejší nežli já (Krabatův syndrom): ctižádostivost, abych nebyl odsunut na vedlejší kolej

09.08.2021

Jsme-li zapojeni někde v kolektivní práci, často se stává, že někdo ze spolupracovníků se nám zdá velmi bystrý, chytrý, chápavý a že nás může leckde, jak se říká, přetrumfovat, tj. dokázat, že je chytřejší a lepší nežli my. Proto máme strach, zvláště v takovém případě, jsme-li ve vyšším pracovním postavení, že převezme iniciativu a že se dostane na naše místo, nebo si připouštíme, že jsme skutečně méněcennější nežli zmíněná osoba. Tento strach se v nás stupňuje a skutečně nás svádí na vedlejší kolej, na podřadnější místo, vyvolává v nás stav méněcennosti, my tím ztrácíme půdu pod nohama a popravdě se stáváme tím, čím na nás tato negativní (pasivní) vlastnost působí. Při tom se v nás mocně probouzí ctižádostivost, že náš soupeř by nás mohl svými vědomostmi, chytrostí a podobně připravit o naší vážnost a popularitu, jež se domníváme, že máme před ostatními. 

V podstatě je to hloubkový klam, který nás - rozumíme-li mu - skutečně vychovává k naprosté pozornosti i pevné vůli a k přesvědčení, že jsme ve skutečnosti takoví, v jaké funkci svou práci zastáváme, že ji zastáváme svědomitě, pečlivě a správně, že se dopouštíme co nejmenších chyb a že v této své funkci předčíme každého, kde je s námi zařazen do práce v podřadnější funkci. Proto nikdy nepropadáme žádnému strachu, že by nás někdo předčil v práci a ve vědomostech, které potřebujme pro svou funkci, ale naopak si jasně uvědomujeme, že se stáváme tím pracovitějšími, pilnějšími a chytřejšími nežli ostatní vzhledem ke svému postavení a nám přidělené práci.

Jako mágové si uvědomujeme, že i ve fyzickém světě tj. na hmotné úrovni jsme naprosto vyrovnáni a že máme i v tomto směru, vždy, všude a ve všem úspěchy, neboť se dovedeme výborně přizpůsobit každé práci, společnosti, každé situaci, a to za každých okolností, a proto velmi dobře a vědomě hrajeme svou úlohu tam, kam nás postavil náš osud. 

Tím se však nesmíme domnívat, že ostatní lidé jsou vůči nám méněcenní. To by byl velký omyl. V každém člověku je kus božské Prozřetelnosti, každý má možnost vyvíjet se podle svých přání a k čemu má nejlepší nadání, předpoklady. Ba v mnohém směru může být mnohem lépe vyvinutý a nadaný nežli my, a proto jsme vždy skromní a vděční za vše, co nás potkává, ať je to pozitivní (aktivní) nebo pasivní (negativní). Každého člověka respektujeme a radujeme se sním tím spíše, čím více vyniká v tom či onom směru práce, vědy, umění a podobně. Vyniká-li v něčem krásném a ušlechtilém, bereme si z něho také příklad. 

Zdravá ctižádostivost by u nás byla v tomto směru namístě, kdybychom se snažili co nejlépe napodobit krásné vlastnosti a skutky svých bližních, ba dokonce abychom je i předčili. To by nás vedlo k pravé a zdravé soutěži, jejíž jedinou odměnou by byla upřímná radost, že se nám to podařilo. V každém případě veškerá čest, sláva a nadevše upřímná chvála patří všem našim výchovným pozitivním (aktivním) a negativním (pasivním) vlastnostem, jež jsou absolutně čisté, ve svém působení všemohoucí a nadevše moudré a výchovné.