Strach ze smrti a podobně

18.09.2021

Na světě je velmi málo lidí, kteří nemají strach ani ze smrti. Jsou to zpravidla lidé zcela vyrovnaní, kteří bezpečně vědí, že tento hmotný život je jen dočasný a že pak následuje přechod z hmotné úrovně do úrovně vyšší, daleko jemnější, nežli je úroveň hmotná.

Strach ze mrti vyvěrá ze sobeckého vědomí a cítění o zachování života za každou cenu. Tomuto pudu o zachování života podléhají všechny stvořené bytosti ve všech úrovních a pouze sám jediný Stvořitel tuto vlastnost nemá. Proto se této formy jeho neprojeveného života všichni bez rozdílu bojí. 

V menším měřítku se strach projevuje v jiných případech v našem životě. Kdosi má například strach, že jej někdo stále pronásleduje, protože mu ještě za života ublížil a potom zemřel, aniž by jejich záležitost byla mezi oběma smírně vyřešena. 

Nebo druhý má strach, že zmeškal a že přijde pozdě na určité místo k úřednímu jednání, a proto pospíchá a z toho si přivodí nějakou nemoc nebo se mu cestou přihodí nějaká nehoda. Říká se právem, že strach má velké oči. Jdeme například v přítmí po úvozové cestě a tu se náhle před námi objeví představa hada. Ze strachu třeba i uskočíme stranou, ale po přesném zjištění konstatujeme, že je to vlastně jen kus utrženého hrubého motouzu, který ztratil sedlák jedoucí z pole. Velkou úlohu zde hrají také různá osobní strašidla. Někdo by například nikdy nešel večer a zvláště ne v noci kolem hřbitova, protože má strach z duchů zemřelých osob, a kdyby v noci uviděl mrtvého člověka, strachem by zešílel. 

Strach je tedy negativní (pasivní) vlastnost, která se projevuje jen u lidí nevyrovnaných, představujících si ve svém podvědomí určité falešné představy, fantazie, jichž se bojí a nemohou se jich zbavit. Nepoznají-li, že tyto falešné představy jsou vlastně příčinou jejich strachu, a nebojují-li proti nim ze všech sil, brzo se stanou obětí vlastnosti strach, která v nich bujně vzrůstá, protože ji každodenně živí stále silnějšími představami a myšlenkami, jichž se bojí.  Strachem jako každou jinou vášnivostí se v člověku v astrálním těle uvolňuje důležitá životní síla, z níž pak stvořená vlastnost nadmíru saje a tím oslabuje svého živitele a stvořitele vždy, což pociťuje zejména v srdci a v celém nervovém systému. Ze zkušenosti víme, že některé bytosti se strachem přímo třesou, což je známka vyčerpaných a oslabených nervů. 

Všeobecně léčíme strach odstraněním příčin, totiž si správně podle pravdy rozebereme naše podvědomé stavy, představy a podle výsledků je zařadíme tam, kam patří tj. do říše vidin, utopií, nesmyslů, lží a podvodů, které mají za úkol vyvolat v člověku buď strach, je-li slabý a nevyrovnaný, anebo aby pochopil jejich správný původ jako překážku, kterou každý rozumný člověk musí stůj co stůj překonat.

Ulekneme-li se něčeho, co nás náhle smyslově překvapilo, například neočekávaně silné střelné rány, je to sice okamžik projevu strachu, ale uvědomíme-li si ihned příčinu, strach ustane právě tak rychle, jak se projevil. To je přirozený neškodlivý strach, vliv, který hravě překonáváme.

Proti strachu bojujeme odvahou a představou, že na světě ve skutečnosti neexistuje nic, čeho bychom se báli. Proto se nebojíme ani samotné smrti, protože víme, jak bylo již dříve podotknuto, že fyzickou smrtí náš život nekončí, ale že fyzická smrt je jen odložením fyzického těla a my pokračujeme v životě normálně, ve světě neviditelném, v astrálním a duchovním těle, ovšem v naprosto jiném a jemném prostředí, kde již nepotřebujeme žádné fyzické prostředky jako ve hmotné úrovni.