Stranickost

19.07.2021

Dnes je velmi mnoho lidí stranických, zejména v politice, ale také jiných oborech lidského života. Stranickost má svou příčinu v jednostranném názoru na tu či onu věc, ideu, problém a nepřipouští žádné jiné řešení, tedy ani kompromisní. Posuzujeme-li vše podle své ideové a osobní stranickosti, dopouštíme se velkých omylů, protože jiní lidé mohou mít a také mají svou zvláštní metodu, kterou ze svého hlediska považují také za správnou. A takových stranickostí bychom na světě našli stovky. Každý člověk má podle svého osobního názoru, je-li ovšem jeho úmysl poctivý, osobní, relativní pravdu, která si jistě liší od názorů jiných lidí. Tito lidé pokládají své názory také za jedině správné, ovšem opravdu jen pro ně samé a nikoliv pro druhé. Jestliže chce někdo svůj stranický názor vnucovat druhému jako jedině správný, je na velkém omylu. Víme, že existuje relativní a absolutní pravda. Absolutní pravda je jediná a neměnitelná a platí pro vše, co je stvořeno, tedy pro celý vesmír, do něhož spadají i všichni lidé. Absolutní univerzální pravdu však znají jen zasvěcenci, kteří znají a ovládají univerzální zákony makrokosmu a mikrokosmu. 

V přítomné době byl stranickostí vnesen zmatek do lidské společnosti, která omylem přijímá dogmata sestavená jednotlivými členy lidské společnosti. Všechny tyto ideje, dogmata jsou relativní povahy a nemají s absolutní pravdou nic společného. Každý člověk je individuální bytost sama pro sebe a má svou vlastní svobodnou vůli, zdravý rozum, aby pochopil, co je mu prospěšné a co škodlivé. Z toho důvodu, je-li člověk jen trochu samostatný a rozumný, jistě nepřijme nic z toho dogmatu, učení nebo náboženství, které je proti jeho přesvědčení. Pokud jsou tyto ideje, dogmata, náboženství udržovány státoprávní mocí a oficiálně uznávány za jedině správné a neomylné, dotud je veškerá pravá svoboda projevů v těchto otázkách nemožná. Zůstává jen násilně potlačená absolutní pravda, která dává každému jednotlivci kus osobní pravdy, jež nesmí být nikomu vnucována ani udržována mocí. 

Vyrovnaný člověk se přizpůsobí každé situaci, neboť dobře ví, že vše stvořené je nadevše moudré a určené k sebepoznávání člověka, tudíž zákonité, a proto je i každá stranickost velmi výchovná negativní (pasivní) vlastnost, jíž se lidé také vzájemně poznávají právě jejími výchovnými prostředky. Stranictvím přicházíme později k mnohostrannosti a nakonec k univerzálnímu postoji ke všem problémům, záležitostem, věcem, příčinám, následkům a vůbec k zákonitosti všeho stvořeného. Kdo ulpívá pouze na svém stranictví, je k politování, neboť ve stranictví zcela zakrní, zkonzervativní, zestárne, protože nemůže přijímat jiné lepší všestrannější názory, které vedou k mnohotvárnému a lepšímu vývoji a cíli nežli zaostalá konzervativní stranickost. Nakonec každá stranickost, není-li doplňována novými a zdravými názory a praxí, musí zaniknout sama od sebe, protože svět pro jednu stranickost neustrne na mrtvém bodě, ale smete ji novými lepšími názory, které přinášejí lidstvu pokrok ve všech oborech lidského života.

Všeobecně je opakem stranickosti naprostý nestranný univerzální postoj vůči všemu, co existuje, a tento postoj je pro nás vždy základem pro každé naše jednání.