Touha být litován, sebelítost

 Někdy jsme nemocní a kvůli nemoci a bolesti býváme uchvácení smutnou náladou. Tu k nám přijde samovolná touha, že jsme nešťastní, že si zasluhujeme pozornost, péči a hlavně politování od svých přátel a bližních. Představujeme si, jak velice trpíme, jak soucitně na nás příbuzní a bližní pohlížejí a upřímně nás litují. Je to velký klam, který nás obestírá aurou utrpení,  a my mu naprosto věříme a propadáme jeho nemocnému vlivu. Taková falešná touha po litování se rodí jen v našem nitru, v podvědomí a samo politování pak ze sobeckých důvodů, protože chceme, abychom se touto sebelítostí a litováním ze stany druhých zbavili co nejvíce bolesti, nemoci a přenášeli je na bližní přátelé, a to tím, že je svým vzezřením a sténáním naladíme k pláči nebo k jiným projevům lítosti nad naším stavem. Tím si částečně ulehčujeme. To je ovšem duševní pochod, který si neuvědomujeme, ale skutečně ho prožíváme. 

Také stane-li se nám křivda, snažíme se ji tlumočit celému svému okolí, aby se nám ulehčilo tím, že nás každý polituje, poradí, pomůže, že můžeme spoléhat na vydatnou cizí pomoc k odčinění křivdy. Tím vším si chceme ulehčit v osudových záležitostech, v následcích za příčiny, které jsme kdysi zaseli do světa příčin. Toto počínání nám však není nic platné. Za své příčiny musíme spravedlivě zaplatit tolik, kolik je třeba k vyrovnání v následcích. 

Vyvoláváním touhy po falešní lítosti, sebelítosti si své utrpení jen prodlužujeme, přestože v tomto stavu cítíme určitou úlevu. A příbuzní, bližní, kteří se naoko tváří - alespoň většina z nich - že s námi mají soucit, že spolu s námi trpí, nemají ani v podvědomí žádnou chuť nám v naší bolesti, nemoci ulehčit tím, že by se dobrovolně a z lásky k nám obětovali a část naší nemoci, utrpení přijali na sebe.

Podobný proces se v nás odehrává, když cvičíme s vypětím všech sil, ale bez úspěchů. Zde nás často uchvátí prudká falešná lítost nad tím, že se snažíme co nejlépe cvičit, vydávajíce ze sebe za tímto účelem co nejvíce životní síly, ale úspěch se nedostavuje. S touto falešnou lítostí přichází zpravidla i zklamání, které nám ubírá na víře, sebedůvěře. Litovat se v takovém případě je zase velká chyba. Naším hlavním cílem nejsou úspěchy, ale každodenní zušlechtění naší duše, ducha a těla. Úspěchy se dostavují automaticky a jsou to univerzální milodary, na které nemáme žádné právo, nárok. V ně pouze věříme, ale nikdy po nich toužíme, protože jich nikdy nejsme hodni. V tomto směru musíme být nadevše skromní a pokorní. 

Také nezasvěcení lidé litují svých hříchů při náboženských obřadech (při zpovědi) a mylně se domnívají, že tímto způsobem tj. vyznáním svých hříchů a upřímnou lítostí, se jim tyto hříchy (následky) odpouštějí. V jejich stupni vývoje je jejich způsob zbavování se následků příčin správný. Přesto však se tím ale nijak nezbavují následků z těch příčin, kterých se dopustili kdysi a zapsali je do světa Příčin třeba před celými věky.

Proto jsou mnohdy zklamaní, jestliže jsou například postiženi všelijakými nemocemi, nehodami, ba i neštěstími, a nemohou si tyto projevy svých příčin nijak vysvětlit vzhledem k odpuštění svých hříchů. Tím více pak holdují falešné lítosti, sebelítosti.

Tuto negativní (pasivní) výchovnou vlastnost touha být litován, sebelítost, naprosto odmítáme jako falešnou, neboť v sobě opravdu nemáme čeho litovat, ale máme spravedlivě a upřímně poznávat své chyby (příčiny) a jejich následky a tyto následky se vší odvahou přijímat, trpělivě je snášet jako absolutně spravedlivé. Když toto vše známe, upřímně se snažíme všechny naše příčiny poctivě vyvážit následky tj. svou každodenní introspekcí, již si klestíme cestu k ovládání příčin ve svém osudu. Každou falešnou lítost, sebelítost obraťme v ledovost a v přísné odsouzené se za to, co jsme si zaseli do světa Příčin. Nikdy ničeho nelitujeme, ani svých chyb, neboť ty jsou pro nás velmi užitečné a potřebné, abychom jimi poznávali, kde je ještě naše slabina. Tedy celkově všeobecně nikdy ničeho nelitujeme, ani smrti svých příbuzných, ale snažíme se pravdivě poznávat všechny naše příčiny a následky, o jejichž vyrovnání statečně, odvážně a vytrvale bojujeme.