Touha imponovat

01.07.2021

Touha imponovat je negativní (pasivní) vlastnost, která se projevuje u domýšlivých lidí, kteří se chtějí často něčím pochlubit a svou osobností upoutat své bližní. Podle toho také vypadá jejich chování. Někdy je přemrštěně arogantní, u jiného se projevuje zase v nekompromisním přesvědčování o vlastních naučených frázích a doktrínách, jež jsou jednostranné a neměnitelné, stále se jednotvárně opakující. Proto jsou naprosto nepřijatelné pro lidi přemýšlející a milující všestrannost názorů, kompromis a z toho vyplívající správný závěr. Soudíme, že každý člověk, mající touhu co nejvíce imponovat veřejnosti a bližním, vkládá do své figurky žalostné prvky své osobnosti, jež jsou zpravidla jalové, prázdné, ba přímo směšné a odpuzující. V takovém případě nemůže být řeči o nějakém imponování veřejnosti a podobně: naopak je-li společnost zdravě kritická, dá takovému reprezentantovi najevo svou nevoli a nesouhlas s jeho vystupováním. Ovšem jsou případy, kde posluchači, společnost, podřízení nemají možnost takovým lidem projevit své dojmy, protože jsou vázáni jejich vlivem a mocí, a proto musí jen pasivně vyslechnout to, co jim takové osoby ve své domýšlivosti přednášejí. Ale přesto jim nemohou nikterak imponovat. Imponovat mohou jen lidem zaostalým, kteří nejsou natolik inteligentní, aby třeba jen instinktivně pochopili, jakou mravní cenu má taková přednáška. Kdo však chce opravdu imponovat společnosti, ten vložil do svého chování nevtíravé přitažlivé kouzlo své osobnosti, doplněné přiléhavými výraznými gesty a mimikou. Svůj hlas zahalí do přívětivého tónu a při přednášce používá poutavý sloh a výrazy v řeči, zvláště citoslovce, takže tímto způsobem nevtíravého chování zaujme každého posluchače a nakonec sklidí opravdu veliký úspěch. Předpokladem je, že obsah přednášky nebo zábavného představení musí být všestranně zajímavý a slohově srozumitelný, populární, dosažitelný i všem laikům.

Všeobecně může každý jednotlivec imponovat slušným schováním a zevnějškem, aniž si to sám uvědomuje. Někdy ovšem ani tímto sebevědomým a slušným vystupováním u svých bližních nic nesvede, jsou-li ostatní jednostranně zaujati a přikládají větší důležitost politickému zabarvení nežli dobrému chování. 

U zasvěcených lidí se touha po imponování vůbec neprojevuje, neboť je naprosto škodlivá. Jejich vystupování a chování je sice vždy, všude a ve všem bezvadné, slušné, ale vždy se přizpůsobuje svému okolí tak, aby nikdo z obyčejných lidí neprohlédl jejich vnitřní postoj. Žádný zasvěcenec nebude ani v tom nejmenším imponovat a prosazovat svůj stav tím, že něco umí, ale zahalí svůj pravý vnitřní postoj před veřejností do nejtemnějších forem: hraje přitom třeba nevědomého hlupáka, bezbožníka a podobně. A to je také kus veliké mlčenlivosti. 

Jen blázni, mělcí lidé, nepraví zasvěcenci a nepraví mystikové se snaží imponovat svými domnělými vlastnostmi a věděním o univerzálních věcech, od jejichž hloubky a absolutní pravdy jsou velice daleko. 

Ve skutečnosti tedy nemáme nikdy na mysli někomu imponovat, ale jsme vždy, všude a ve všem nadevše skromní, za všechno vděční a přitom naprosto mlčenliví. Jen tak se ubráníme nezdravé touze někomu imponovat.