Touha po hodnostech

08.02.2021

Díky své ctižádostivosti je člověk také uchvácen touhou po hodnostech, titulech, zvláště jde-li o jmenování důstojníkem za podmínek, které jsou pro něho dost těžké. Sotva však dosáhl nejnižšího stupně hodnosti, titulu, již počítá, kdy bude povýšen, a tak jeho touha po vyšších hodnostech stále stoupá. A kdyby dosáhl té nejvyšší možné hodnosti, titulu, jeho touha se obrátí ještě výše, kam by podle svého vzdělání ani nepatřil. A když se tato touha nemůže uskutečnit, touží po tom v mysli, v pocitech, dokonce se tato jeho snaha odráží i ve snech, jen aby jej v tomto směru zase povzbudila k další dychtivosti. Zvláště neukojená touha zůstává jako dynamicky koncentrovaná výbušnina, připravena každou chvíli vybuchnout, aby zasáhla svůj cíl tj., naší životní sílu, ze které se tato vlastnost vyživuje, aniž si to uvědomujeme.

Ze zkušenosti víme, že tato vlastnost je nejmocnější v době mládí a postupně se vyčerpává, klesá, jakmile poznáváme, že tento stav není to, co jsme si ve své fantazii dříve představovali, ale naopak je v něm mnoho tvrdosti, povinnosti, zklamání a trpkosti, které v něm prožíváme. Ale přes veškerou tuto zkušenost, mnohdy draze zaplacenou, zůstává touha po vyšších vojenských hodnostech i v pozdním věku tj., když jsme již z vojska propuštěni. Je stále otevřená a vrací se ve vzpomínkách, ve snech a při každé vhodné příležitosti, když jsme například přítomní nějaké vojenské přehlídce. Tak hluboko je v nás tato vlastnost zakořeněna. A analogický způsob působení této vlastnosti můžeme sledovat i v ostatních povoláních. Tato vlastnost na nás působí také v jiném směru. Když nemůžeme být odůvodněně normálně povýšeni, jmenování do vyšších titulů a funkcí, tu naše touha rozpoutává boj s příslušnými činiteli a snaží se ze všech sil dokázat, že jsme v právu, abychom opravdu byli povýšeni. Jdeme osobně a přímo k příslušným představeným a předpokládáme svou žádost s důrazem a s odůvodněním svých nároků na povýšení za naše úspěšné služby a za vojenské dobré chování, ačkoliv je povyšování do vyšších hodností jen věcí nadřízených činitelů, kteří o tom rozhodují. Přestože jsme si tohoto postupu vědomi, naše velká touha nás přímo nutí, v případě, že bychom byli z normálního povýšení vyloučeni, k osobnímu ostrému zákroku u příslušných činitelů, jen abychom byli povýšeni. K takovému kroku jsme oprávněni, když jsme se přesvědčili, že nám bylo v tomto směru ukřivděno. Jinak když jsme si povýšení vynutili neoprávněně, můžeme očekávat určité následky z této příčiny. Tak například můžeme být později zbaveni příslušné hodnosti, neboť každé povýšení musí bát odůvodněno. Touha po hodnostech, titulech je mnohdy tak mocná, že se neštítíme ani těch nejhorších prostředků k ukojení své touhy o dosažení vyšší hodnosti, funkce i na úkor druhých důstojníků. 

Z magického hlediska je touha po hodnostech, titulech, funkcích, po výších platech správná až potud, jestliže zcela splňujeme všechny podmínky k jejímu uskutečnění. Pokud je to ale touha bez reálných předpokladů, je zbytečná a nesplnitelná. Člověka vyčerpává svou marností tím, že mu ubírá na životních silách a přináší mu i zklamání. Aby člověk v tomto směru dosáhl plného úspěchu, musí se nejprve snažit si danou hodnost zasloužit a vyčkat času jako husa klasu. Čím lépe si hodnost zaslouží, tím větší radost z ní má a více si jí váží, neboť je to viditelný výsledek jeho práce. 

Existují případy, kdy byla touha po hodnosti a funkci splněna, i když zde nebyly splněny určité podmínky pro tu kterou hodnost, funkci. Po nějakém čase byla hodnost a funkce zase zrušena. Pro takovou osobu je to výstražné znamení a poučení, kam taková neoprávněná touha vede. Takový člověk je dnes například generálem a zítra bude prostým vojínem. Na tomto žebříčku hodností si nikdy nemůžeme zakládat trvalé štěstí. A to ještě není zdaleka všechno. 

Mágové nikdy netouží po nějakých hodnostech a titulech, jejich největší touha spočívá v tom, aby co nejupřímněji a nejsvědomitěji plnili své práce, úkoly, cvičení, které si předsevzali. O výsledky své práce, cvičení se nestarají. Ty přicházejí automaticky, samy, počítají v to i příslušné hierarchické hodnosti, které jsou ve srovnání s dočasnými pomíjejícími hodnostmi, tituly tohoto hmotného světa nadevše vyšší a mají trvalou platnost ve světě neviditelném.