Touha směřovaná do minulosti a do budoucnosti

15.04.2021

Člověk se často vrací do minulosti, zejména rád vzpomíná na krásné zážitky svého mládí, na různé příhody, nehody, na dávné přátelé, na zemřelé rodiče, sousedy, na krásné krajiny, kde dříve bydlel, na milenky, na milé věci, knihy, na školské zážitky, když byl ještě studentem atd. Těmito vzpomínkami zbytečně maří čas a obětuje na ně síly, které by mohl jinak věnovat přítomnosti na různé důležité věci, problémy, jež v současné době prožívá. Takové vzpomínky se často opakují a s nimi i celé zážitky, jež jsme kdysi prožívali. Tímto způsobem si vlastně navykáme na snění, tj., na přenášení do minulosti. Je to nezdravý jev. Stáváme se snílky, a proto se nemůžeme s plným vědomím věnovat pouze přítomnosti, která pro nás pozbývá na důležitosti a významu. 

Ve skutečnosti jsme minulost již dávno odhodili, ta se již nikdy nevrátí, je pro nás navždy mrtvá: z ní si nic nevezmeme, nanejvýš dobré poučení z různých důležitých prožívaných událostí, abychom se jich nikdy více nedopustili. Vrácení se do minulosti ve skutečnosti znamená ožívání veškerých eventuálních chyb, jichž jsme se svého času dopustili.

Totéž platí o budoucnosti. Budoucnost si malujeme co nejrůžověji, aniž bychom měli ponětí, co nás zítra, za měsíc, za rok potká, zdali vůbec budeme živí a zdraví. Toužíce například po budoucnosti, chtěli bychom již napřed vědět, jak pro nás dopadne jistá velmi důležitá záležitost, na jejíž rozřešení toužebně čekáme. Nebo bychom velmi rádi věděli, co se v budoucnosti přihodí ve světové politice, ve světových událostech. Chtěli bychom znát řízné proroctví, jak důležité změny nastanou v dějinách lidstva, budou-li války, zůstaneme-li na živu, jak to dopadne atd. Tyto touhy do budoucnosti jsou v podstatě založeny na naší zvědavosti, která by se zvětšovala tím více, čím více bychom ji pěstovali spolu s touhou po poznání budoucnosti. Představme si, jak by to dopadlo, kdyby někdo nepovolaný věděl, kdy zemře, kdy se stane nějaké neštěstí, kdy bude válka, kdy bude změna ohledně peněz atd. Již to, že by znal dobu své smrti, by jej přivedlo k šílenství, všechny věci by roztruboval do světa a svět by je akceptoval a podle toho by se zařídil. To znamená, že by udělal taková opatření, aby to pro svět dopadlo vždy příznivě. Z toho by byl velký zmatek, chaos. Pro tyto věci platí v zásadě toto moudré pravidlo: Z minulosti se uč a ber si příklad hlavně ze svých chyb, budoucnost náleží univerzální Prozřetelnosti - ty žij jen v přítomnosti, ve Věčnosti. Je nadevše moudré, když o své budoucnosti nic nevíme, proto nemáme strach ze smrti ani z nějakých neštěstí, nehod a podobně. To vše je věcí našeho osudu, který všechny tyto věci patřící k životu vyřeší pro nás naprosto spravedlivě a k našemu nejlepšímu prospěchu. O svou budoucnost se tedy nikdy nestaráme. O naprosté utajení budoucnosti se již postarala univerzální Prozřetelnost všemohoucími, moudrými a přísnými vesmírnými zákony. Jen povolaní zasvěcenci mohou nahlédnout do budoucnosti, ale za podmínek, že z tohoto tajemství nikdy nikomu nepovolanému nic neprozradí. Jsou k tomu vázání přísahou - absolutní mlčenlivosti.