Ulpívání na pozemských věcech, labužnictví

24.10.2021

Všeobecně ulpíváme na pozemských věcech, aniž si to uvědomujeme. Je pravda že ke svému dočasnému životu na hmotné úrovni to vše nezbytně potřebujeme, abychom mohli slušně žít. Zejména v jídle jsme až příliš nároční, a když někdy nemáme pravý hlad, tu si jídla vybíráme nikoliv již podle chuti, ale přímo labužnicky. A nemůže-li nám například manželka splnit naše přání a určitou libůstku nám nepředloží na stůl, vyčítáme ji to, přestože to, co si přejeme, nemohla nikde obdržet. Někdy nás bolí žaludek, ale tolik ulpíváme na svém každodenním jídle, že si dobrovolně nedovedeme odříci jídlo ani jeden den, aby se náš žaludek zotavil a odpočinul si. Jiný příklad: Naše manželka je v jiném stavu a my ji v určitém ohledu nedovedeme šetřit, případně ohrožujeme její zdraví a zdraví dítěte. Až tam sahá naše uplívání na pozemských věcech. 

Nebo jsme milovníky divadla a kina. Zkusme jednou, až budou hrát, co nás nejvíce upoutává a zajímá, nejít do kina či divadla, a to dobrovolně - právě proto, abychom si tuto podívanou také jednou dovedli odříci. Jsme náruživí kuřáci, denně vykouříme dvacet až třicet cigaret, a na této osobní libůstce tolik ulpíváme, že nepřihlížíme ke zdravotnímu stavu bližních, když kouříme v jejich přítomnosti, i když víme, nebo alespoň vycítíme, že jim to není milé. Jsme dokonce takový sobci, že v tomto ohledu doma nešetříme ani své děti a manželky, zvláště když víme, že jim to škodí. Nedovedeme si tuto libůstku na chvíli odepřít ani tam, kde tím škodíme druhým.

Daleko více však ulpíváme na svém majetku, bohatství, moci a slávě. Těžko by se boháč dobrovolně zřekl svého bohatství ve prospěch všech skutečně potřebných lidí nebo ve prospěch dobročinných účelů - Červeného kříže, nemocnice a podobně. Je na něm tak závislý, že si v případě jeho ztráty, konfiskaci, zabavení a podobně dobrovolně bere život. V takovém případě si tedy cení bohatství nad svůj život. Odejměte někomu velkou moc a slávu, kterou dlouhou dobu prožíval a s níž se skoro ztotožnil, a uvidíte, jak se bude snažit ztracenou moc a bohatství znovu dobýt, i kdyby jej to stálo život. Tak je na těchto stavech a vlastnostech závislý, leč všeho do času. Každému hrají chvilku, a kdo se v této chvilce neodpoutá, ztratí všechno. 

Nejvíce ovšem ulpíváme na svém životě, který si jistě správně ceníme jako svůj největší poklad. Pokud jsme jakž takž zdraví, nevěnujeme svému tělu náležitou péči, anebo vůbec žádnou. Jakmile však onemocníme, tu si teprve pozdě uvědomujeme, že naše tělo je v nepořádku, a sháníme kdejakého lékaře, aby nás vyléčil. Pro samé ulpívání na pozemských věcech, ať již jsou jakékoliv, zapomínáme na své hmotné tělo a hlavně na tělo astrální (charakter, duši) a duchovní (mentální), kterým při jejich vývoji, pokud nejsme zasvěceni, nevěnujeme vůbec žádnou pozornost. Jako zasvěcenci víme, že prováděním každodenní správné introspekce a zušlechťováním našeho ducha, duše a hmotného těla příslušnými cvičeními se stáváme naprosto nezávislými na všem, co nás váže k životu na hmotné úrovni, takže ve skutečnosti nejsme závislými ani na vlastním životě. A právě tímto způsobem si prodlužujeme svůj život zde, abychom došli co nejdále na cestě do Věčnosti.