Upoutávání myšlenek doma na věci úřední a naopak

10.11.2021

Mysl je jako přelétavý motýl, hned je zde, hned je tam. Myšlenky se střídají, a to zpravidla proti naší vůli a proti našemu přesvědčení. Jsou to velmi důležité překážky. Tak zejména při práci v úřadě, na pracovišti nám přicházejí myšlenky na soukromé záležitosti, na domov, na manželku, na děti, na přátelé, na příjemné věci, jako je kino, divadlo, sport, hostina, zábavy různého druhu a podobně. Tím odnímáme práci důležitý prvek, myšlenkovou a citovou přítomnost, a tím také soustředěnost na práci, činnost, řešení nějakého důležitého problému a podobně. Pracujeme pouze mechanicky, bez účasti ducha a duše. Takovýmto způsobem se naše práce znehodnocuje a tato negativní (pasivní) vlastnost nás ovládá. Také doma naopak zase myslíme na úřední věci, na denní činnost, a zanedbáváme tím povinnosti vůči rodině, sobě samému, neboť doma potřebujeme osvěžující klid a prožívání štěstí v rodinném kruhu a mezi svými dobrými přáteli a známými. 

V takovém případě nás myšlenky na práci doma velice vyčerpávají, dokonce nám nedají spát ani v noci, a tak v nás nabývá převahu přílišná a naprosto nemístná a nezdravá starost o úřední věci, která ujídá naše životní síly. Stáváme se nervózními, bereme na svá bedra cizí, zbytečné těžké břímě, kterého máme jistě až po krk v době skutečného zaměstnání. Takovým způsobem se stáváme přímo otroky této negativní (pasivní) vlastnosti, rostoucí denně na náš úkor a přidávající nám stále větší starosti, po kterých nám doma vůbec nic není.

Tuto vlastnost odstraňujeme tím, že se vždy soustřeďujeme výhradně na tu činnost, kterou právě děláme, ať už jsme v úřadě, na pracovišti v době zaměstnání, nebo doma na svou domácí práci, nebo na cvičení, na zábavu atd. Jsme tudíž prakticky vždy při jakékoliv své činnosti přítomní svou myslí (duchem), pocitem (duší) i fyzickým tělem. Zahloubejme se do jádra veškeré naší činnosti, poznávejme její příčinu a účel, hodnoťme její kvalitu, výsledek a v takovém soustředění nebudeme nikdy mít příležitost věnovat se nevhodným myšlenkám, odvracejícím nás od naší činnosti, které by mohli znehodnotit naší práci. Přijdou-li na nás přesto vyrušující myšlenky, ihned je odmítáme a tím více se věnujeme své původní činnosti. Takovým způsobem jim odebíráme moc jejich působení, ony slábnou a rozpadnou se. Tak je ovládáme, protože děláme opak toho, čeho na nás chtějí docílit. 

Představme si, jak by vypadala naše práce, činnost, kdybychom při cvičení, v úřadě, na pracovišti soustavně mysleli vždy jen na něco jiného nežli na to, co právě konáme, a naopak zase doma při zábavě, odpočinku kdybychom se vraceli s myšlenkami na svou činnost, na práci v úřadě, na pracovišti. Taková činnost by byla bez ducha, bez duše a měla by za následek úplnou zvrácenost ve veškerém našem počínání, neboť bychom se nakonec nemohli na nic pořádně soustředit a své záležitosti správně vyřídit.

A v magii? Tam by naše činnost byla zcela nemožná - proč, to si každý domyslí.