Upřímnost, otevřenost

07.08.2020

Pravou upřímností a otevřeností si otevíráme srdce všech druhých lidí, u nichž máme možnost tyto své vlastnosti projevovat také zevně. Ovšemže upřímnost a otevřenost neznamená, abychom každému člověku otevřeně řekli to, co by on mohl zneužít proti nám nebo proti druhým bližním. Upřímně jednáme v první řadě vůči sobě samým, tj, jsme naprosto upřímní ve svém vnitřním postoji k osudu, ke svému Mistrovi, před kterým nikdy nezamlčíme nic, co třeba pokládáme za chybu, a hlavně ani v myšlence ani v pocitu, ani v ničem jiném se nedopouštíme žádné sebemenší neupřímnosti vůči Věčnosti a Mistrovi, jehož ctíme, vážíme si ho a milujeme nejvíce ze všech bytostí na světě.

Proto přísně zúčtujeme s každou sebemenší neupřímností, pochybnosti, ať se nám věci zdají jakkoliv černé, a nikdy a nikde a v ničem na světě nedáme dopustit, ani v tom nejmenším, na svého Mistra, který je pro nás nedosažitelným vzorem a k němuž se nemůžeme v ničem tak vznešeném ani přirovnat, ani přiblížit. Takovou naprostou otevřenost a upřímnost si stále musíme v sobě udržovat, vůči svému Mistrovi a Věčnosti, kterou právě on zde, na tomto světě hmatatelně představuje, ovšem nadevše skrytě tak, aby se o jeho pravém stavu nic nedozvěděl žádný nezasvěcený člověk.

Proto my, žáci magického umění a vědy, jsme v této věci naprosto upřímní a otevření, neboť bezpečně víme, že jakýkoliv projev neupřímnosti a pochybnosti o našem nedotknutelném Mistrovi by znamenal náš konec, protože náš Mistr je vševědoucí a bezpečně si v každém žákovi zjistí jeho pravdivý skutečný poměr k sobě, a za druhé je to svět Příčin, ve kterém se zrcadlí každá naše myšlenka, pocit, jev, čin, postoj ke komukoliv, ať v dobrém nebo ve zlém, a tím větší následky to má, čím vyspělejší jsme v magii.

Můžeme bezpečně říci, že naprostou upřímností si otevíráme cestu do Věčnosti, ke všem nejvyšším tajemstvím univerzáliích zákonů a analogií, s nimiž stále pracujeme , a také máme velmi snadný přístup k navázání styků se všemi bytostmi-inteligencemi neviditelného světa, které nám mohou pomáhat, pokud si to přejeme, ovšem za předpokladu, že jde o věc, náležitost nadevše ušlechtilou a dobrou. Jak vidíme, naprostá upřímnost a otevřenost je jedna z nejkrásnějších a nejpůsobivějších ctností, která zdobí každého šlechetného člověka, který jí má a prohlubuje ji v sobě. Jak krásné je uvědomění, že všechny naše myšlenky, pocity, činy, sklony, ať jsou jakékoliv, jsou jasně poznávány také inteligencemi a bytostmi neviditelného světa, mají-li o nás zájem, a nic z naší činnosti jim neujde i kdybychom to, co je nám nepříjemné, chtěli sebelépe zakrýt, zamaskovat, odstranit. A proto je upřímné přiznávat si sebemenší chybičku a pro budoucnost se z ní poučit, protože víme, že žádný učený z nebe nespadl. Člověk se toho musí nejdříve mnoho, vytrvale a upřímně naučit, než se z něj stane mistr v oboru, který si vybral.

V naprosté upřímnosti vězí veliký kus našeho sebepoznání, neboť ten, kdo bere každou věc upřímně a opravdově, zvlášť pokud jde o introspekci, čistotu vždy, všude a ve všem, získává velmi rychle magickou rovnováhu a tím zároveň také urychluje svůj postup do Věčnosti.