Urážlivost

24.03.2021

Urážlivost je také jeden aspekt vlastnosti pýcha, který vzniká, je-li někdo dotčen, že jej druhý podceňuje nebo že se mu vysmívá, že jej ostentativně pomíjí, ignoruje jej nebo že například všichni byli poděleni dárky, jen on podělen nebyl, že jej někdo pomlouvá, přímo uráží, nadává mu, spílá a dokonce jej bije, ubližuje mu, nebo někdo pochválí místo něho jiného, ignoruje jeho přání, že s ním nechce ani mluvit atd. 

Urážlivost ukazuje na velkou slabost člověka, který nesnáší nejen tyto zde vyjmenované překážky, ale i sebemenší kritiku a pravdu o sobě, kterou  mu drzí vmetou do tváře. Urážlivý člověk důsledně a prudce odmítá vše, co by jej mohlo sebeméně obvinit a podle jeho mínění pošpinit, ať se to zakládá na pravdě či nikoliv. On se už totiž není pro svou pyšnou a sobeckou zaslepenost proti této vlastnosti schopen bránit a nakonec nad ní zvítězit. Proto jsou na takové lidské bytosti třeba mnohem silnější prostředky, aby si tento neblahý stav urážlivosti uvědomily. Bývá to zpravidla pravý výsměch před veřejností, před soudem, kde se takové věci, zvláště o urážkách na cti, projednávají, kde na ně mocně dolehne tvrdost zákona - a jen pod talkem takovýchto drastických prostředků může u urážlivého člověka dojít k nápravě.

Kde je však urážlivost již mocně vyvinuta, protože její stvořitel ji stále více a lépe živí novými a novými výstupy, není možná vůbec žádná záchrana, a takový člověk ji zcela podlehne, neboť samozřejmě přináší zjevně špatné následky i do hmotné úrovně, kde to zpravidla odnesou nervy.