Ustrnulost, konzervativnost

Zastavíme-li se v politickém, náboženském, vědeckém, uměleckém, mystickém, magickém vývoji na určitém stupni a stále na tomto dosaženém stupni vývoje zůstáváme, nejdeme ani krok v před, ani krok vzad, stáváme se konzervativními, ustrnulými. Je to naše přesvědčení, že dosažený stupeň vývoje je našim konečným cílem, a proto jej ze svého hlediska pokládáme za jediný správný. Proto na tomto dosavadním stupni vývoje setrváváme. S takovými konzervativními lidmi se dnes setkáváme často. Příklad: V náboženství ustrnulo lidstvo na mrtvém bodě, a proto nemůže svým věřícím dát nic nového, lepšího, co by je vzpružilo, oživilo, nadchlo tím pravým božským elánem, který se projevuje u lidí zasvěcených. Proč od dob Mistra Ježíše Krista neměl žádný z jeho pastýřů - apoštolů a nynějších papežů, až na Jana, takovou moc, jako měl sám Kristus, zakladatel pravé církve? Ustrnuli na své konzervativnosti, dosahují povrchní okázalé úrovně ve světské moci a slávě, ale k vnitřní podstatě Kristova učení vůbec nedošli. Přesto je však i tato jejich povrchní činnost natolik dobrá, že alespoň udržují velké masy věřících v Boha v určitém strachu, bázni tak, aby se nedopouštěly hrubých chyb, hříchů. 

Společnost setrvávající stále beze změny na své doktríně, na původním vývojovém stupni a nepřijímající žádné zdravé, pokrokové a dokazatelné nové názory, stárne a rozpadá se až k úplnému zániku. Stává se tak proto, že ostatní pokrokové složky lidstva na celém světě svými novými názory a činy jasně ukazují, že je třeba se ve všem zdokonalovat. Zastaralé názory, věci, nauky všeobecně pozbývají přitažlivosti, obzor jejich působení se zužuje právě následkem nových pokrokových vynálezů, poznání, vyšších cílů, ideálů a podobně, které se šíří po celém světě jako lavina a musí přirozeně zasáhnout i takové konzervativní jednotlivce, jednotky, společnosti a náboženství. 

Když si někdo říká, že je pokrokový, ale setrvává na původním přesvědčení, které bylo druhými již dávno odhozeno jako zaostalé, naprosto nevyhovující dnešní pokrokové době: zůstává stále týž a své zaostalosti, konzervativnosti se třeba vůbec nezbaví. Nesmíme zapomenout, že konzervativnost, aby zakryla svou nezáživnost a odpor u druhých, na sebe bere nejkrásnější roucha ve formě krásné uhlazené řeči, naoko okázalých činů, změn v taktice atd. Tímto způsobem se snazší udržet si svou životnost a existenci co nejdéle. Jenomže výsledky její činnosti jasně ukazují její pravý cíl a žádný pokrokový člověk se takovým povrchním pozlátkem nedá zmást. 

Ustrnulost se může projevit jen u lidí, kteří nemají žádné vyšší ideály nežli ty, kterých dosáhli na hmotné úrovni, eventuálně v astrální a mentální úrovni, pokud nejsou zralí pokračovat ve svém vývoji. Každá bytost a vůbec vše stvořené má svůj určitý úkol a cíl, který musí ve svém vývoji splnit a dosáhnout: někdo vyšší, jiný nižší. Zastaví-li se člověk na určitém bodě nebo na nejvýše dosaženém cíli, ustrne, protože nad ním se rozprostírá nekonečné množství pokroku v kterémkoliv směru, a to vede k stálému zdokonalování a k zušlechťování ducha, duše a těla veškerého lidstva. Proto magická cesta do Věčnosti takovouto ustrnulost, konzervativnost v jakémkoliv směru vylučuje a místo ní pokračuje v poznávání vyšších a vyšších cílů, ideálů ve světle pravého pokroku až do Nekonečna.