Uzdravování

19.09.2020

Jsme-li nemocní, naší největší snahou je, abychom se co nejdříve uzdravili (když nemocní nejsme, je naší největší snahou co?, to jen na okraj) . Jsou rozličné způsoby léčení nemocí. Od pradávných dob se metody léčení nemocí stále zlepšovaly a zdokonalovaly bádáním o příčinách nemocí, vědeckým poznáváním celého lidského těla do všech podrobností, také pitevními nálezy, chemickým rozborem virů, bacilů a krve, zkoumáním různých druhů nemocí na pokusných zvířatech apod. Tímto způsobem bylo zdoláno mnoho vážných a nebezpečných nemocí, takže úmrtnost obyvatelstva velmi poklesla. Přesto však stále zůstávají některé smrtelné choroby, které dosud nelze odstranit a vyléčit, jako je například rakovina. 

Zasvěcenec, který důkladně zná skutečné složení svého těla hmotného, astrálního a duchovního podle působení čtyř živlů i svou moc a sílu, již tyto živly ovládá, může svým magickým zákrokem nebezpečnou nemoc zastavit, zničit a nemocného tak uzdravit. Předpokladem však je, že nemocný není takovou nemocí karmicky zatížen. V takovém případě nemocnému nepomůže nikdo na světě. Musí průběh nemoci ponechat svému osudu, neboť ten mu ji určil jako následek určité příčiny, kterou sám nemocný kdysi zapsal do světa Příčin.

Jiným a velmi důležitým faktorem pro uzdravení je naše víra a jistota přesvědčení, že se uzdravíme. Kdo tuto skálopevnou víru nemá, ten se velmi těžko vyléčí a nemoci zpravidla podlehne. Víme, že víra hory přenáší, a z biblických dějin Mistra Ježíše je nám známo, že jasně řekl nemocnému, který v něj věřil: "Vstaň, víra tvá tě uzdravila!" Takovou moc a sílu má manifestační víra. Na víru tedy při uzdravování nikdy nesmíme zapomenout, jinak bychom se nesetkali s úspěchem.

Poznámka: Chceme-li jako  zasvěcenci někoho uzdravovat, musíme být sami naprosto zdraví a musíme mít v sobě určitý přebytek životních sil, abychom se nevystavili nebezpečí, že vyléčení takové nemocné osoby by šlo na náš účet, tj, na úkor našeho zdraví. Poskytnout někomu magickou pomoc při léčení jeho nemoci můžeme jen z přebytků naší životní síly. Tedy v prvé řadě hledíme zcela uzdravit sami sebe, protože naše zdraví, které nám slouží k dosažení nejvyššího Cíle, je pro nás mnohem cennější nežli uzdravení našeho bližního. Ztrátu své životní síly bychom nemohli tak snadno nahradit a tím bychom si velmi ublížili. 

Při magickém léčení nám velmi pomáhá způsob léčení pomocí živlů, pomocí transplantace, pomocí autosugesce, pomocí neviditelných bytostí, pomocí univerzálního světla, pomocí rituálů, talismanů a modliteb. Při tomto způsobu léčení musíme zvláště používat svou vůli, víru a pokoru. Všeobecně vzato, jen živlově vyrovnaný člověk může mít jadrné, brilantní zdraví. Každý jiný člověk takové zdraví nemá a proto se musí snažit, aby si své zdraví včas zajistil živlovou rovnováhou, již získává každodenní introspekcí a stálým bojem se svými negativními (pasivními) vlastnosti. Nevyrovnanost nemusí hned vyvolat akutní nemoc: ta se projeví tehdy, když se ta která negativní (pasivní) vlastnost, vášeň, zlozvyk, zahryzne příliš hluboko do našeho astrálního těla a potřebuje velmi mnoho naší drahocenné životní síly. Z tohoto hlediska a z praktické zkušenosti poznáváme, že naše cesta do Věčnosti je vlastně nepřetržitým uzdravováním všech našich vychýlených negativních (pasivních) a pozitivních (aktivních) živlových vlastností. Toto uzdravování je naprosto spolehlivé, protože vede cestou k dosažení zdraví a nejvyšších ideálů. Uzdravování je kvalita a různé síly, které přitom používáme, jsou jeho kvantity.