Věcnost

19.11.2021

V pojmu věcnost vidíme něco skutečného, reálného, co můžeme svými smysly dobře pochopit a co můžeme také dokázat. Věcnost se značně přibližuje k univerzální pravdě, protože má tu nejlepší snahu oprostit každou věc, záležitost, problém, názor, práci, umění a vůbec vše, co existuje, od všech nánosů přemrštěnosti, od obrácenosti, zvrácenosti, zkreslování, překrucování, lží, od osobní, relativní pravdy - tedy od všeho toho, co každou věc, ideu atd., oddaluje od univerzální pravdy. Chceme-li tudíž prakticky používat tuto snahu o věcnost, musíme vždy odhodit slupku té které věci, problému, ideje a vyloupnout z ní pravé jádro, tedy, pokud je to možné, univerzální pravdu. K tomu je však třeba znalecký důvtip a všestranný bystrý poznávací talent, vzhledem k mimořádně velkému počtu existujících věcí, idejí, problémů ve všech oborech lidského bádání, kultury, umění, vědy, práce a podobně.

Správnou věcností docilujeme poznávání věcí, zvláště těch, které pokládáme za velmi důležité v lidském životě po stránce evoluce, užitečnosti a vývoje lidského života vůbec. Odhalováním jádra každé věci, ideje, názoru, pojmu, vjemu se dostáváme na okraj univerzální pravdy, a proto lidé, kteří s tuto vlastností operují, nabývají zralosti pro poznávání sebe sama. Vlastnost věcnost je přivádí na různorodé hodnoty, hlavně pak na živlové vlastnosti, dále na složení a analogie, které existují v celém vesmíru od nejmenších atomů až po makrokosmos. Z těchto poznatků si tvoří zdravé a správné závěry, jež prakticky uplatňují ve svém životě. Každý odborník tohoto druhu jasně poznává, který člověk se drží více reálných hodnot, tedy skutečnosti, nebo má alespoň upřímnou snahu tyto skutečnosti poznávat, odkrývat je, a který člověk přihlíží jen k povrchnostem, tedy k slupkám té které věci, ideje, názoru, problému, vědy, umění a jejich jádra si nevšímá a nemá o nich ani zájmu, ani potuchy. Věcnost je dále člověku prospěšná tím, že nikdy a nikde, jak se říká, nesedne na lep, když jde o věc, o problém pro něho zvláště důležitý, ale po zralé úvaze o skutečnosti, poznání jádra věci, problému se k němu zachová tak, jak se sám nejlépe rozhodne. Tím je uchráněn všelijakých možných škod, nepříjemností a  neúspěchů. 

Také v magii, kde v určitých idejích, problémech nemůžeme dosáhnout univerzální pravdy,  protože nejsme pro tyto věci ještě zralí, se vývojem postupně přibližujeme k univerzální pravdě, věcnosti, jež nás vede vždy co nejúžeji k jádru věci, kterou chceme poznat. 

Na hmotné úrovni je používání věcnosti zatíženo tím, že všechno, co je hmotné, je dočasné, tudíž proměnlivé a nakonec zanikající, počítaje v to i hmotné tělo člověka. I když je rozměr času a prostoru obrovský, nelze nic stvořeného na hmotné úrovni pokládat za trvalé, ale pouze za dočasné, popřípadě v určitých periodách stále se opakující. V neviditelném světě docházíme pomocí věcnosti mnohem blíže k univerzální pravdě. To ovšem záleží na magickém vývoji každého zasvěcence, který má možnost se touto cestou dostat k univerzální pravdě již zde na hmotné úrovni, má-li k tomu předpoklady, tj. naprostou živlovou rovnováhu.