Vědomé ubližování bližnímu v myšlenkách, v pocitech, v činech

26.10.2020

Ubližujeme-li někomu vědomě v myšlenkách, v pocitech, nebo dokonce v činech, dopouštíme se tak veliké chyby. Nejvíce však v takovém případě ubližujeme sobě, a to mnohonásobně. Poučné přísloví praví: Co nemáš rád, nečiň druhému, nebo: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Příklad: Někoho nespravedlivě podezírám, že mi snad něco ukradl nebo že mne pomluvil, že mě existenčně poškodil, aniž bych se o tom přesvědčil. Toto mé nespravedlivé podezření mu dávám najevo tím, že jej ignoruji, že o něm mluvím před jinými osobami jako o zloději, pomlouvači, který mi kazí existenci a podobně. Tímto jednáním jej očerňuji, pomlouvám, ovšem nespravedlivě, a vědomě mu tak ubližuji. Jiný příklad: V mysli se mi samovolně vizuálně představí jistý člověk, který mi snad byl přátelsky nakloněn, a nenávistná pomstychtivost mi v tom okamžiku dává do ruky nůž nebo sekeru a živě si představuji, jak tohoto člověka s nenávisti vraždím, podřezávám mu třeba krk nebo mu vetnu sekeru do hlavy. Pokud tuto situaci prožívám vědomě, aniž bych se proti tomu bránil, třeba jako divák, ale přitom se ztotožňuji s obrazem a nenávistí, protože tento člověk je mi nesympatický, přijímám tuto vlastnost, nenávistnou pomstychtivost. Současně zde nastává i vědomě ubližování bližnímu, ovšem zatím v myšlenkách a v pocitech. 

I v tom případě, jestliže nám někdo ublíží a my mu to jakýmkoliv způsobem oplácíme, například mu zlomyslně zkazíme určitý předmět nebo mu jinak uškodíme na zdraví a majetku, dopouštíme se také vědomého ubližování bližnímu v činech. Sami nejsme oprávnění mu škodit, i když nám kdysi ublížil. Máme-li k tomu vážnou příčinu a svědky, využijeme soudy, které tu od toho jsou. Také to může být jeho osud, který jediný je v této záležitosti směrodatný, aby v následcích vyrovnal příčinu, které se dopustil, když nám ublížil. Proti neoprávněnému násilí a ubližování se ovšem bráníme také sami, jsme-li někým napadeni, ale vždy v zákonitých mezích, podle povahy tohoto násilí nebo ubližování. Když nás někdo ohrožuje na životě, použijeme ke své obraně příslušnou sílu, kterou máme k dispozici, a takového člověka - v pravdě nezkrotné zvíře - zneškodníme. To je jen naše spravedlivá obrana. Jinak používáme na obranu minimální prostředky. 

Vědomé ubližování bližnímu je také podvod a krádež, například když se ze ziskuchtivosti dopustíme krádeže nebo podvodu, abychom se obohatili na úkor bližního. Ve velkém měřítku je to loupežná válka, vykořisťování chudých bohatými, mezinárodní vyděračství, násilné udržování moci nad bližními, popřípadě nad celými sopečnostmi a národy. Vše, co se násilně provádí proti vůli člověka, který se ničím neprovinil, je vědomé ubližování bližnímu: jak v myšlenkách, jde-li o názory, přesvědčení jakéhokoliv druhu, nebo v pocitech, jde-li o urážky, hanobení, pomlouvání jeho osobnosti, a konečně jde-li o činy, tresty, jakéhokoliv druhu. 

Proto si musíme uvědomit, že bližnímu neubližujeme ani v myšlenkách, ani v pocitech, ani v činech. Naopak kde můžeme a jsme-li k tomu oprávněni a toho schopni, pomáháme každému bližnímu, kdykoliv nás o to požádá. Ubližujeme-li vědomě bližnímu, ubližujeme vlastně jen sobě. A naopak to, čím jsme druhému ublížili, nebyl-li v tom směru karmicky zatížen, bude tomuto člověku vše mnohonásobně nahrazeno v případě, že se vůči nám zachoval korektně a spravedlivě.