Velkomyslnost

15.09.2020

Velkomyslnost je šlechetná vlastnost, která se projevuje u člověka naprosto nezištného. Veliká a šlechetná je velkomyslnost těch, kteří odpouštějí všem svým protivníkům a nepřátelům všechny jejich, dejme tomu, násilnosti, špatné vyděračské jednání a podobné případy, kterých se na nich dopustili, aniž by za toto své krásné gesto něco požadovali. Takováto velkomyslnost je namístě, jestliže osoby, které nám ze zištných, sobeckých či jiných nekalých důvodů ublížily, tuto naší velkomyslnost poctivě uznávají, přijímají a napravují své chyby. Přitom není potřeba žádné  vzdávání díků a litování, ale je zapotřebí se opravdu polepšit. A to je vlastně hlavním účelem velkomyslnosti. 

Jiný příklad: Jsou dva bratři. Oba mají stejný podíl na majetku po svých rodičích. Jeden z nich je učitelem a vede si dobře. Druhý bratr je však postižen velkou nemocí, plicní chorobou, která snižuje jeho pracovní schopnost. Proto žije ve velké nouzi, bídě a utrpení. Tuto neblahou okolnost si jasně uvědomuje jeho bratr učitel, a proto se rozhodne, že se vzdá svého dědictví, obnášejícího značnou částku peněz, ve prospěch svého postiženého bratra, i když nemá v ničem žádný nadbytek. Je to šlechetná velkomyslnost, která cítí s jeho trpícím bratrem, a proto se s radostí vzdává svého dědictví, aby bratrovi co nejvíce pomohl. Dělá to naprosto nezištně bez jediné myšlenky, že by mu to jeho bratr měl snad v budoucnosti nějakým způsobem oplatit. To je také šlechetná velkomyslnost. 

Někdo vlastní vzácný lék, který léčí nejtěžší nemoci, a tento lék si opatruje pro sebe, kdyby náhodou onemocněl, aby se jim uzdravil. Tento vzácný a drahý lék není totiž v současné době k dostání. Avšak jednoho dne přijde k majiteli tohoto léku jeden chudý a nemocný člověk, marně se léčící právě s touto nemocí,  na kterou má majitel sám uchystaný lék v případě, že by jej sám jednou potřeboval. Prosí jej, aby mu dopomohl k uzdravení, protože všechna dosavadní léčení neměla žádný účinek na jeho chorobu, která se stále den ze dne zhoršuje. Nyní u něho hledá poslední záchranu, protože se doslechl, že on mnohé těžce nemocné pacienty vyléčil. Zároveň však poznamenal, že mu nemůže za léčení zaplatit. Tento vzácný člověk, ke kterému chudý a těžce nemocný člověk přišel, se rozhodl, že nově příchozího nemocného vyléčí právě oním lékem, který si schovával a opatroval sám pro sebe pro případ, že by byl někdy postižen některou z vážných nemocí. Tak se také stalo. Nemocného tímto vzácným lékem vyléčil a naprosto nezištně bez jakékoliv odměny i za cenu pozbytí nenahraditelného léku úplně uzdravil. I v tomto případě se projevila ta největší šlechetná a nezištná velkomyslnost, která obětuje i ty nejcennější a nejmilejší věci ve prospěch svého potřebného bližního, aniž se stará, jak to dopadne s dárcem. 

Jak je vidět, pravá velkomyslnost spojená se šlechetností je pozitivní (aktivní) vlastnost, která je velmi vzácná, takže bychom ji těžko mohli u někoho zjistit. Jsou to ojedinělé vrány, vzácní lidé, kteří se svou vlastností nechodí na trh, a proto o ní také žádný nezasvěcený člověk neví, nanejvýše ten, na kterém se projevila jako na objektu svého působení. Praví velkomyslní a šlechetní lidé se z pravidla vůbec nestarají o sebe jak to vypadá s jejich zdravím, s hospodářskými poměry a podobně, ale celý svůj vzácný a šlechetný život věnují právě nejšlechetnějším účelům. Zato se o ně stará sama Příroda prostřednictvím jiných lidí, dobrých bytostí, které s radostí zase tomuto šlechetnému člověku zajišťují veškerou nutnou pomoc při jeho starostech o sebe.