Veselost, žertovnost

11.08.2020

Právem se říká, že veselost je půl zdraví. Ten, u koho tato pozitivní (aktivní) vlastnost převládá a nikdy jej neopouští, ovládá účinně opačnou vlastnost: žal, smutek, trudomyslnost. i když na něho dopadají rány osudu, statečně je snáší, zatne při tom zuby a vůbec se chová tak, jako by se mu nic nepřihodilo, dokonce je přitom všem i veselý, žertovný a z ničeho si nic nedělá. Jasně a správně si představuje a věří, že kdyby jednou propadl nějakému smutku, žalu, trudomyslnosti, pesimismu, tak by byl ztracen. To znamená, že by ztratil svou cennou vlastnost veselost, která jej chrání od všech opačných vlastností a dokonce jej přivádí ke správnému poznání, že vše co člověk prožívá, ať je to dobré nebo zlé, ať štěstí nebo neštěstí, vše je pro něj vždy krásné a poučné, moudré, výchovné, čisté, neboť to pochází od samotného osudu. A osud svými vlastnostmi a následky tvrdě vychovává každého tak, aby jednoho dne poznal, kdo vlastně je, proč zde žije a jaký je hlavní cíl jeho života. 

Veselost také předpokládá určitý kus víry, kterou vkládáme do celého svého života ať jej prožíváme v jakýchkoliv nesnázích, tvrdostech, ve štěstí nebo v neštěstí, že to, co právě prožíváme je pro nás vlastně velikým štěstím a bojem za naše osvobození od všeho toho , co nás váže k hmotné  úrovni, co nám překáží, abychom se vymanili z područí všech dočasností, které zde stejně všechny zanecháme, až odložíme svůj fyzický obal. A v takovém případě se radujeme, že jednou přejdeme z hmotné úrovně do neviditelného světa, kde budeme se vším úsilím pokračovat ve věčném životě s upřímnou radostí, v  touze a snaze po dosažení svých nejvyšších ideálů.

Pravá a stálá veselost u každého člověka prozrazuje, že má již veliký kus živlové rovnováhy, kterou si stále prohlubuje vědomím, že vše stvořené je podle svého vývoje skutečně čisté, a že sám slouží určitému úkolu, jenž mu osud předepsal na základě příčin, které si dříve vytvořil on sám. Ve světle tohoto poznání v našem osudu se radujeme z celého svého života, který je zaměřen pouze na jediný Cíl, k dosažení nejvyšších univerzálních vlastností: všemohoucnosti, vševědoucnosti, všudypřítomnosti, a nesmrtelnosti. Takovéto nejvyšší vlastnosti jsou dosažitelné pro každého člověka, je-li pro ně ovšem zralý. Právě odtud tedy pramení stálá a zdravá veselost a žertovnost takových bytostí, které se zasvětily tomuto nejvyššímu Cíli a po celý život, popřípadě i po několik životů, na něm pracují a usilují o něj.

Z toho tedy soudíme, že tato pravá a stálá veselost a žertovnost pramení jedině z naší vyrovnanosti a upřímné touhy po Věčnosti, z níž jsme kdysi vyšli (byli stvořeni) a nyní se do ní opět vracíme za těžkých podmínek, které jsme si však sami zapříčinili svými chybami v minulých vtěleních. To nás však nesmí nikdy odradit od magické cesty do Věčnosti, kam musí každý jednou, dříve či později dojít.