Vím o tobě

Aneb dostávání negativních vlastností pod kontrolu pomocí rozdílné a přitom stejné rétoriky. (Pierre de Lasenic 1941-1944) 

Znám tvé úsilí poznat stav věcí a proto ti zhuštěně zjevím nejen to co jsi nezastřené a v jednoduché souvislosti nenašel v knihách, ale ještě více. Říkám jen to, co je nejpotřebnější, neboť pravda dovede vysvobodit každého, kdo chce být sám pravdě podroben... Dříve než však přikročím k dalšímu - jenž nazýváme katechismem -musím předeslat vysvětlení, které je základem proveditelnosti dalších věcí.

Chceš-li z celého svého srdce odevzdat všechny věci do vlády svého vyššího JÁ, znamená to, že všechno, co je výplodem nižšího já, se musí odmlčet! Všechny složité projevy osobnosti, jež se projevují ve špatných sklonech, slabostech, zvycích, vášních, vžitých názorech, neřestech a navyklých cestách myšlení -jsou sférou nižšího já (podvědomí). Dokonalá znalost a dokonalé zjišťování těchto -vědomých či nevědomých - projevů jsou nutné. Ostražitým rozborem a dobře připravenou bdělostí mysli a srdce musíš postupně dobývat pozici za pozicí, až dosáhneš stavu, v němž ucítíš "dotek věcí" než jejich jakost. Ony nezakotví. Je dobré se zprvu naučit jaksi "sebe sama přistihnout" při chybách. Není to však věc několika pokusů, nýbrž záležitost neustálé trpělivosti. Teprve dlouhým opakováním se rychle naučíš rozpoznávat okamžiky, z nichž každý další krok je již přehmatem proti zákonu vnitřního "ticha". Rozeznáš-li toto pomezí nebo sklon situace k přestupku, vsuň sem rychle vteřinu vnitřního či slovního odmlčení, zaváhání, odkladu. A hle: Odstup je to, co stačí k odhalení zloděje. 

Zloděj pod kontrolou již nekrade. Vždyť právě staré vžité návyky a chyby jsou tím, co odhalíš jako první. Leč ani dobře založenou praxí bychom zcela nedosáhli cíle, spoléhající se nejenom na kázeň - vůli, odpírání a odkrývání nectností. Jejich pouhé potlačení je upadnutím vůle do nového područí. Zdolávání špatností a odříkaní se jich pouze pomocí vůle je zase neúplné. Nevyplňujte mezery, jenž vznikly potlačením. Mezery musí být zase prozřetelně zaceleny ze zdroje vědomí. Vědomí je povoláno připravit příchod vlastností opačných ctností. Jde o doplnění těmi ctnostmi, jenž jsou opakem dotyčných nedostatků. Tedy neřest nahrazená ctností je teprve činem.

Snaha nápravy buď však podobna žízni vědomí, jež stále chce, volá a žádá si právě ctnosti, které jsou protilehlým obrazem vytyčené neřesti. Živé, žhnoucí a stále opětované úsilí je vždy větší čí menší zárukou zisku ve věcech duchovních. Chovej však svá přání a touhy v koutku nitra a nikdy o nich před bližními nemluv. Vůbec se zřekni mnohomluvnosti. Tyto postupy obecně vyžadují mlčení, jež jim opatří právě možnost patřičného nashromáždění sil, které nutí obrazy stát se skutečnostmi. Pamatuj si, že všechny přání se uskuteční jen tehdy, podržíme-li pouze jedno z nich v hlubokém mlčení až do jeho vyplnění. Pak je teprve možné pojmout do vědomí přání další. To je však cesta oklikou. Cesta přímá, je jako daň lásky. Rovněž vychází z mlčení živeného touhou, ale její záměr je hlubší. Každé rozhodnutí, jež učiníš z lásky a naprosté důvěry ve svého Boha - Krista - je již samo sebou posvěceno, tj, předurčeno k jistému uskutečnění. Avšak způsob, kdy a jak se naplní, je řízen Prozřetelností, která každému z nás živých volí zvláštní cestu, jež se hodí jen pro něho samotného.

Věci a události se kolem něho utvářejí tak, že neviditelno nemění nic na jeho osudu a na tom všem, co si jedinec sám vyvolil a oblíbil, takže naplnění vůle Boží poznává dotyčný až ve znameních a "neuvěřitelných" shodách okolností, jež se odlišují od námi zamyšlených původních záměrů - jako do očí bijící "náhody" - tak zřejmě, že v nich konečně poznáváme lásku svého Pána a obsah sladké věty: "Vím o tobě"... 

Tak se původnost našich osobních záměrů posvěcených láskou k Věčnému zbožšťuje a my poznáváme -své, a přece Boží - a naše záležitosti se naplňují pravostí Boha. Na to bys neměl během svých prací nikdy zapomenout, ať jsou jakéhokoliv druhu, a ani nezačínej žádné cvičení, aniž bys dříve nezavolal svého Krista, jenž vdechne smysl všemu, co chceš učinit pro své poznání, které ovšem začíná teprve pochopením vlastní malosti čili POKOROU.

Neopouštěj nikdy tento stav, který je přimknutím k Bohu. Veliká pokora před majestátem Božím není výrazem zbožnosti. Je to výraz vědění. Víme přece, že plníme přikázání, je-li naše chtění výrazem toho, co chce On. Jak bychom tedy mohli být naplněni vnitřní nelibostí vůči bližnímu, když sami pro sebe neustále žádáme milosrdenství? proto i modlitba - tento zpěv oddanosti -bude vyslyšena jen z úst pokorných a práh svatyně nepřekročí ti, kteří tuto pečeť vyvolených nemají. Je mnoho cest k vítězství nad vlastním nižším já. Z nejznámějších je to cesta čisté křesťanské mystiky či úplné pokory a odevzdanosti ve vyšší Vůli, tj, úplné popření svého osobního já, zřeknutí se všech nároků volně se rozhodující osobnosti, cesta trpného vyvlastnění věcí zcela odevzdaných vyššímu řízení. Rovněž cesty jógy a jiných nesčetných esoterních disciplín mají své kladné a podivuhodné hodnoty. Nelze je ani nazvat jednostrannými nebo z nějakého důvodu nevhodnými. Lze spíš říct, že ani jedna z těchto cest není cestou pro každého. Naše cesta je především cestou rozhodnutí, sebepoznání a slibu. Rozhodnutí musí být podmíněno vědomím, sebepoznáním uskutečněním a slib závazkem k Bohu. Do všech těchto a předcházejících pojmů je třeba svým způsobem - vlastními metodami pochopení - vniknout a dobře je zažít. Rozvinutí všech těchto podnětů k jejich plné kráse - a nad tyto kusé nápovědy - si jistě časem zajistíš sám. Nikdo nemůže být doslova zasvěcován. Pravé zasvěcení je takové, kde se každý sám sobě stává zasvětitelem. Pak se jeho vlastní pochopení stává nevyčerpatelným zdrojem všeho dalšího. To, co mu bylo přidáno v dříve netušených možnostech moci, to jej činí jen hospodářem Božských statků. Leč nemysli již nyní příliš vysoko, neboť vzhůru můžeme jít jen po schodech, jež jsou výstupem nad vlastní já. Učinit se nejprve bezpečnějšími před sebou samými, to je pravé...