Vměšování se do cizích záležitostí

25.03.2021

Kdo se vměšuje do cizích záležitostí, rád v nich zapomíná na své vlastní věci, které jsou mnohdy daleko horší nežli ty, o které se zajímá a stará u druhých lidí. Tato negativní (pasivní) vlastnost se projevuje všude tam, kde se zejména neprávem, vměšujeme do takových záležitostí, věcí, události, po kterých nám nic není a se kterými nemáme nic společného. Vměšujeme-li se do nich i přesto, obohacujeme se jejich následky a příčinami, které nás dříve či později zcela jistě zasáhnou, a to tehdy, kdy se toho nejméně nadějeme. 

Například se někdo rozhněvá na svého přítele, že jej napálil, zradil, na jeho účet se případně i obohatil, a nyní hledá příčinu, jak by mu to oplatil. Tu přichází třetí osoba, jíž je věc známá, a s radostí postiženému radí, co má v té věci podniknout, aby jeho falešného přítele potrestal, ba aby se mu za to pomstil. Taková rada nezůstane zpravidla bez odezvy a postižený rád provede to, co mu radí třetí osoba, vměšovatel, kterému vlastně po celém případu nic není. Také se může stát pravý opak a postižený může právem ostře odmítnout jakoukoliv radu v jeho záležitosti, kterou považuje za svou vlastní a po které druhému nic není. Tam takový nezvaný vměšovatel rozhodně nepochodí a naopak si za svůj pokus odnese řádnou odměnu, jež je pro něho vážným poučením a varováním, aby se do cizích záležitostí nikdy nemíchal. 

Z magického hlediska je samozvané vměšování se do cizích záležitostí velkou chybou, která přináší také patřičnou odezvu. Zde platí pravidlo: Po čem ti nic není, toho se nedotýkej ani vy myšlence, v pocitu ani v činu, neboť nikdy nevíš, jaké by tě mohly potkat osudné následky, o nichž nemáš ani tušení!

Může se nám také přihodit, že radíme někomu, aby věc, záležitost upravil, provedl tak či onak, ale shodou okolností v osudovém dění nastane pravý opak toho, co od naši samozvané rady očekáváme, a postižený nás právem někdy i proklíná, že jsme mu také špatně poradili. Zásadou je, že každý má být natolik samostatný, aby si své záležitosti, zejména ty životně důležité, vyřídil sám podle svého nejlepšího vědomí. Kde by si nebyl opravdu jist, může se obrátit na moudřejšího člověka, který mu jistě upřímně a dobře poradí, aniž by utrpěl nějaké škody na svém zdraví a na majetku. 

Je tedy podstatný rozdíl radit samozvaně, nebo radit na základě upřímné prosby, požádání postiženého. Za svou radu neseme vždy určitou odpovědnost a ještě lépe uděláme, necháme-li zcela na vůli žadatele, jak se chce rozhodnout, i když mu v něčem poradíme. Tím se také vyhneme zodpovědnosti za eventuální špatné následky.