Vnucování se druhým

27.10.2020

Motto: Vnucováním se druhým oslabujeme svou autoritu. Proto jdeme za svým cílem, aniž bychom se komukoliv vnucovali. 

Takto negativní (pasivní) vlastnost postihuje nejvíce lidi, kteří se chtějí za každou cenou vetřít do přízně a uznání své individuality u svých vlivných bližních anebo u osob, ze kterých by mohli mít nějaký prospěch, užitek, ať již z důvodů sobeckých či jiných. Takové osoby docházejí k tomuto stavu po určitém negativním postoji ke svým přáním, žádostem, uznáním a podobně u osob, jimž se vnucují. 

Kdo má dobrý a pevný charakter ten zajisté poznává, že u odmítavých lidí se svým vlivem nepochodí, a proto se jim více nevnucuje. Hledá si jiné vhodnější prostředky k dosažení svého cíle. Na druhé straně však někomu taková odmítavost nevadí, nevyvozuje z ní žádné důsledky, protože ji tak dalece nechápe. A proto dále opakuje své námluvy vnucováním při každé příležitosti, ovšem jen tak dlouho, dokud si to nechá druhá osoba,  k níž se vtírá, líbit. 

Lidé postižení touto vlastností ji projevuji zpravidla protivným, ba odporným způsobem, ponižujícím až pod lidskou důstojnost. Z toho důvodu se stávají terčem různých vtipů a posměchů lidské společnosti. U některých osob má však tato vlastnost ohlas, rádi totiž přijímají takové či onaké vychvalování, vytahování své osobnosti, zvláště jsou-li ješitní, a stavějí svůj život na sobecké sebechvále podněcované od druhých. Pokud jim to nevadí, vyhovují přáním, žádostem svých opěvovatelů, kteří se kolem nich točí tím usilovněji. 

Tuto vlastnost používají nejvíce lidé závislí na svých představených, tam kde jsou zaměstnáni, aby si zlepšili své postavení, a dělají-li to obratným způsobem, dosahují svého cíle. Není-li při tomto postupu nespravedlivě poškozena jiná osoba a nejde-li zde o výslovné sobectví, je toto jednání oprávněné, namístě. 

Také v pohlavní otázce vidíme  tentýž a dosti častý jev, že muž zamilovaný do krásné ženy, která jej odmítá, se jí velmi často vnucuje, obtěžuje ji, aniž by pochopil správnou situaci a vyvodil z toho důsledky, že pro jedno kvítí slunce nesvítí. 

Tuto vlastnost nejlépe léčíme tím, že se stáváme na komkoliv nezávislými a k dosažení svých oprávněných přání a žádostí používáme prostředky a příležitosti, jež jsou nás důstojné, nesnižují nás k otroctví, a že vše děláme samostatně a cílevědomě. 

Jsme-li živlově vyrovnáni, používáme všechny vlastnosti, jak pozitivní (aktivní), tak negativní (pasivní), k dosažení svého cíle, neboť všechny vlastnosti jsou zákonité, naprosto čisté, moudré a nadevše výchovné a každá z nich má svůj zvláštní úkol - jen je třeba je všechny dokonale ovládat!