Všestrannost

02.05.2021

Všestrannost je univerzální vlastnost, jestliže je v nás zcela zakořeněna, jestliže jí přizpůsobujeme veškerou činnost v myšlenkách, v pocitech a v činech. Všestrannost sleduje pravý a podstatný význam všeho stvořeného, jeho užitečnost, jeho souvislost s naší osobností ve všech živlech a úrovních. Všestranností tedy vlastně vnikáme do středu všeho stvořeného, abychom odtud jasně poznávali jeho vlastnosti, síly a účel, k čemu nám slouží. Samozřejmě, že jsme nejprve všestranní k sobě samým, abychom pomocí této vlastnosti v sobě dovedli rozřešit i ty nejobtížnější problémy, a také se nezastavujeme před žádným sebetěžším a jakkoliv nezáživným problémem. Tudíž prolínáme vším a seznamujeme se se vším, ať se nám to líbí nebo nelíbí. A zvláště to, co se nám nelíbí, se snažíme co nejlépe a nejučeněji rozřešit. A když se nám to podaří, máme z toho velikou radost, která nás ještě posiluje k dalšímu úsilí v tomto směru. Je to naše univerzální sebepoznávání a činnost, jež nám přináší dobré ovoce. 

Být všestranným znamená značný stupeň pravé inteligence, kterou sobě touto pozitivní (aktivní) vlastností budujeme. Tato vlastnost  nás přímo nutí, abychom si všímali všeho, co se v nás a mimo nás odehrává, abychom všechny pro nás dosud neznámé věci, problémy, bytosti, stavy, vlastnosti poznávali správně podle pravdy, abychom se zařídili podle výsledků takového poznání a pozorování tj., abychom si upravili poměr, postoj k té které bytosti, věci, záležitosti a podobně. 

Všestrannost neznamená, že musíme znát a ovládat, dejme tomu, všechna umění, vědy, práce, problémy, s nimiž se v životě setkáváme, ale musíme znát, jak bylo již dříve podotknuto, jejich pravou podstatu, význam, hodnotu, účel a hlavně vnitřní náplň po stránce duchovní a duševní, neboť to nás hermeticky nejvíce zajímá. Musíme tedy vše správně a poctivě ocenit a tím se také současně poučit.

Víme, že nic na světě neexistuje nadarmo, vše je stvořeno k určitému úkolu, účelu, který musí být splněn do všech důsledků. Je to osudová stránka všeho stvořeného. A protože nezasvěcení lidé o svém osudu vědí velmi málo anebo vůbec nic, jelikož v něj třeba nevěří, stávají se jednostrannými, a nemohou tudíž pochopit podstatnou souvislost mezi sebou a ostatními bližními a událostmi, prostředím, poměry, ve kterých žijí.

Zato všestranný člověk, poznávaje důsledně sám sebe po všech stránkách svého vývoje, má zcela jiný přehled o svém okolí, o svých bližních, o zkušenostech a o všem, co se děje ve světě, neboť na vše nazírá nikoliv z osobního hlediska, ale z hlediska univerzálního, a proto se mu vše projevuje v pravém světle univerzální pravdy. 

Všestrannost si jasně uvědomujeme tehdy, jestliže třeba při práci přicházíme do styku s věcmi, které jsou nám prakticky cizí, protože jsme s nimi dosud nikdy v životě nepracovali, ale hlavní je, že si s nimi v každém případě a za všech okolností dovedeme poradit. 

Všestranností tedy zajišťujeme poznávání všeho stvořeného po stránce duchovní a duševní, ale i po stránce hmotné: naše paměť se stává univerzální a my si ji bereme s sebou do Věčnosti, kde z ní čerpáme právě tyto duchovní a duševní poklady, které si tam navíc rozšiřujeme pro své příští poslání.