Vyčítáme špatné i dobré skutky, chyby, omyly bližním, ale na sebe nenecháme nikdy a nikde dopustit

18.12.2020

Lidský život přináší každému člověku mnoho nástrah, překážek ve formě nemocí, úrazů, hmotných škod, nehod, neštěstí, které se projevují jako následky jeho dřívější činnosti, tedy příčin, jako jsou chyby, omyly, negativní (pasivní) vlastnosti, vášně, zlozvyky, zločiny, krádeže a podobně. A jednou z takovýchto vlastností je vyčítání dobrých a špatných skutků, chyb a omylů svým bližním. 

Příklad: Dcera vyčítá otci, že dal určitý dar na dobročinné účely, třeba Červenému kříži, a jí že dává málo na věno, a vůbec že jsou mu cizí lidé milejší nežli jeho dcera, že všichni sousedé hovoří o tom, jak macešsky se chová ke své dceři. Vždyť je přece jeho dcera, proč jí nedá to, co nejvíce potřebuje, peníze, a proč raději dává cizímu - a podobně vyčítá svému starému otci. Zapomíná však, že peníze, které obdržela od otce, již skoro promarnila za drahé a zbytečné ženské toalety, parády, za různé drahé věci, za zábavy a podobně a že na majetek svého otce nemá žádné právo, protože on je jen správcem tohoto majetku, který užívá po dobu svého dočasného života a je za něj sám zodpovědný. Proto jí právem ze svého majetku nedá nic víc, než co od něj dostala věnem, když se vdávala. Když tento majetek zbytečně promarnila, je to její chyba, ať naříká jen sama na sebe. Tak asi jí odpovídá její rozumný otec a má pravdu. Dcera však ve své zaslepenosti, v ulpívání na penězích pro lpění na hýřivém životě nechce otcovo rozhodnutí ani slyšet a dále mu ještě podrobněji vyčítá  jeho domnělou nespravedlnost vůči ní a na sobě nepřepustí ani tu nejmenší chybičku ohledně svého chování a způsobu svého života, který podle svého názoru pokládá za správný, odpovídající jejímu postavení ve společnosti. 

Jiný příklad: Matka s otcem dá svému jedinému synovi, dejme tomu, 250 000 korun na studia a současně také pomáhá vyživovat jeho rodinu, když se syn ještě jako student oženil. Po určité době se syn a jeho žena s matkou nepohodnou a tu matka synovi vyčítá, kolik mu dala na vysokoškolské studia a jak všestranně podporovala jeho i jeho rodinu, když  ještě studoval apod. A teď, říká matka, mě můj vlastní syn vyhání jako cizí osobu, to je pěkný a nevděčný syn a snacha! Ve skutečnosti byla matka nějakou tou domácí malicherností ze strany syna nebo jeho ženy uražena, a jak to už bývá, v takové uražené domýšlivosti spustila na svého syna nesprávné výtky. 

Někdy si lidé ze zlosti a z nenávisti a za rozháraných poměrů navzájem vyčítají všechny své hříchy, vady, vášně, špatné skutky, úmysly, zvláště tak aby je slyšeli ostatní lidé, aby si o nich udělali úsudek a eventuálně je odsoudili nebo politovali, pomohli jim,  že za nic nemohou a že vinen je ten druhý. Tak vyplouvají na povrch všechny jejich negativní (pasivní) vlastnosti, skutky jako následky a mají pro poslouchající svědky velmi poučný význam, tj., aby si z takového případu vzali výstražný příklad. 

Z uvedených příkladů usuzujeme, že vyčítavost je velmi výchovná negativní (pasivní) vlastnost, které podléhají lidé v rozčilenosti, v nepříčetnosti, ve zlosti, v urážlivosti, když jsou k tomu vyprovokováni určitým jednáním druhé osoby a mají asi tak vzájemně stejnou prudkou nebo vznětlivou povahu. Vyčítáním nic nesvedeme, naopak dovedeme se jen vzájemně rozdráždit, nenávidět a zatvrdit se vůči sobě nepřátelstvím. Proto se s blahovolným klidem obrátíme k vyčítající osobě co se jí na nás nelíbí, čím jsme jí ublížili atd. Tím ji okamžitě uklidňujeme a odebíráme moc její negativní (pasivní) vlastnosti vyčítání, která ji přepadla. Po uklidnění a přátelském vysvětlení se rozejdeme jako přátelé. 

Není-li však taková osoba schopna, abychom ji uklidnili, a v rozčilení nás vůbec nepřipustí ani na vteřinu ke slovu, rychle odejdeme, abychom jí odňali příčinu k dalším výtkám, které by se mohly změnit v nebezpečné ohrožování naší osobnosti. V každém případě s takovou osobou v nepříčetném stavu jednáme a mluvíme v naprostém klidu a nikdy ji nedráždíme. 

Tato negativní (pasivní) vlastnost zaslepuje své stvořitele a živitele tak mocně, že tito vidí každou sebemenší maličkost, chybičku u svých bližních, ale na sobě nevidí ani to nejmenší, a proto na sebe nenechají ani v nejmenším dopustit. Sebe považují za nedotknutelné a vždy správně se chovající osoby, a to tím lepší, že každému říkají, v čem chybuje. Takové negativní osoby mají zpravidla ty negativní (pasivní) vlastnosti, které vyčítají druhým. 

Vlastnost vyčítání se velmi těžko odstraňuje, snad jen v počátcích svého působení, protože osoba touto vlastností postižená je jí tak zaslepena, že vůbec nemůže pochopit, že má nějakou špatnou, negativní (pasivní) vlastnost. Zásadou je, že nikdy a nikde nikomu nevyčítáme žádné negativní (pasivní) vlastnosti ani jejich následky při jejich působení, protože na to nemáme žádné právo. Jsou to osudové vlastnosti člověka, které mu dal osud, aby se jimi poznával a vyrovnával. Také nikdy nikomu nevyčítáme, že jsme mu někdy něco darovali, jelikož i na to nemáme žádné právo, protože to není náš majetek, aly byl nám pouze propůjčen na dobu našeho dočasného života. Darujeme-li někomu něco z pravé lásky, z přátelství, nikdy mu to nevyčteme, ať by nám potom udělal cokoliv špatného. Neboť v opačném případě bychom za to od něho považovali odměnu, aby se k nám za náš dárek alespoň přátelsky choval a byl nám za něj vděčný a podobně. Zvláště velké chyby se dopouštějí rodiče tím, že vyčítají svým dětem náklady na jejich školská studia, protěž to byla jejich rodičovská povinnost a byl to majetek Prozřetelnosti jim pouze propůjčený, jejž použili k dobrému účelu.