Vystavování své vlastní individuality

20.11.2020

Motto: Kdo se na obdiv druhému staví, svůj chrám nikdy nepostaví.

Na světě je mnoho lidí, kteří se okázale honosí svou individualitou, okázalostí se všemi průvodními vlastnostmi, umění, a podobně, ve všech úrovních. Ale tyto jejich vlastnosti, které tímto způsobem vystavují, toho nikdy nejsou hodny. Neboť jestliže něco dáváme na trh, tedy to míníme prodávat, a protože to jsou vlastnosti, věci nabízené v individualitě těchto lidí, stávají se nám všedními, nepříjemnými, ba odpornými. Víme, že každý člověk, který skutečně něco znamená po kterékoliv stránce svého vývoje, nedává tyto své vlastnosti, dovednosti, krásu atd. na obdiv veřejnosti, ale pečlivě je střeží, aby nebyly prozrazeny nikde, kde pro ně není pochopení tj., před nepovolanými lidmi a bytostmi. A naopak lidé vystavující svou individualitu se stavějí do vážné, ničím neopodstatněné pozice, jen pro falešné zdání jejich přetvářky. Často mluví nabubřele prázdnými frázemi, jednají se svými bližními povýšeně a jsou přitom velice domýšliví. Také jejich zevní forma přesně odpovídá jejich chování při působení této negativní (pasivní) vlastnosti. 

Tváří se velmi vlažně, nabubřele, jako by v sobě měli něco tajuplného, každý jejich sval a nerv v obličeji je napjatý touto nepravou a prázdnou domýšlivostí a čeká na vhodný okamžik, kdy by se již mohl uvolnit a vydat ze sebe to, co jej tak nutká k nejvyššímu vyvrcholení vlastní souhry. Vystavování individuality pak vrcholí v pronesené napjaté řeči, spojené zpravidla s odměřenými, suchými gesty, jde-li o osobní chabou povahu, nebo s citově živými gesty, jde-li o člověka citově založeného. 

Protože veškeré chování takového člověka, jeho řeči, gesta směřují jen k jeho osobě tak, aby všichni přítomní byli jeho zjevem zaujati, a protože tento jeho zjev je planý, nemající valnou či žádnou cenu - jen cenu poučení, jakými nemáme být - je zřejmé, že takovýto člověk nikdy nedosáhne toho, po čem touží, tj., uznání, ocenění své autority. Neboť každý jen trochu myslící člověk ihned pozná jeho přemrštěnost, nadutost a touhu po vystavování své vlastní individuality. 

Z čeho tato vlastnost vzniká? Každý člověk má v sobě podle stupně svého vývoje určité schopnosti a tyto schopnosti rád staví na obdiv svým bližním nebo veřejnosti a, buď aby se jimi pochlubil, což je nejčastější případ, nebo aby si ověřil účinek a zhodnocení svých zkušeností u lidí, kteří jsou toho schopni a k tomu oprávněni svými vlastnostmi, svým vývojem a postavením v lidské společnosti - to je druhý, ale lepší způsob. 

Víme, jak těžké je pro člověka utajit v sobě před veřejností něco, co jej pozdvihlo nad úroveň ostatních lidí. A kdo je v tomto směru ctižádostivý, určitě této vlastnosti propadne a nese poznatky, zkušenosti, vlastnosti ihned na trh a tam je vlastně prodává za pochybnou cenu, pokud se při tom staví do pozice sebe vychvalující individuality.