Vyžadování pomoci tam, kde jí není zapotřebí

21.11.2020

Chceme-li něco vykonat , zvykáme si zpravidla na sousedskou pomoc svých bližních. Například: Představuji si, že můj soused by mi mohl pomoci odnášet brambory/uhlí atd. do sklepa a já bych se nemusel tolik namáhat, i kdybych to po menších dávkách mohl odnést sám. Zde je jasné, že takto člověk jedná z vypočítavosti, aby se nemusel tolik namáhat, a proto využívá a zneužívá bližního-souseda, aniž by pomyslel na to, že mu to také jednou oplatí, až to bude vyžadovat on. Taková pomoc je v tomto případě zbytečná a není jí zapotřebí.

Jiný příklad: Již ze zvyku jdu ke svému příteli, aby mi napsal jistou žádost o povolení léčby v lázních. I když dobře vím, jak mám takovou žádost napsat a doložit, protože jsem ji již několikrát příslušnému úřadu předkládal, přece se s touto věcí z pohodlnosti obracím na svého známého přítele, aby mi ji napsal. I to je zbytečné vyžadování pomoci, protože té mi rozhodně není zapotřebí. 

Všeobecně je vyžadování pomoci tam, kde jí není zapotřebí, kus pohodlnosti, lenosti a nesamostatnosti. Také ze sobecké vypočítavosti žádáme, aby nám někdo pomohl, i když na svůj úkol stačíme sami. Jindy zase nemáme dost odvahy a samostatnosti, abychom si něco sami samostatně sestavili, napsali nebo vyřídili na úřadě, nebo máme k těmto svým povinnostem, k práci, k starostem zřejmý odpor, takže kde můžeme, svalíme práci na druhé, a tak si sami ulehčujeme, ovšem neprávem. Neboť to, co si můžeme udělat sami podle svých sil, schopností a možností, nesmíme svalovat na bližní, kteří mají také dost svých starostí a mnohdy nám pomáhají jen velice neradi, zvláště když vidí, že bychom si to mohli vykonat sami. Tím vším si ulehčujeme svůj osud a zatěžujeme osudovou stránku druhého, což je proti univerzálnímu karmickému zákonu. 

Náš osud však všechny tyto věci přesně zapisuje do světa Příčin, a co jsme si tímto protizákonným způsobem ulehčili, to nám právem přidá i s nádavkem do našich následků v blízké nebo daleké budoucnosti, kdy se toho nejméně nadějeme. 

Tedy zásadně, co si můžeme udělat sami, nepožadujeme ve formě pomoci druhých, ale uděláme si to sami, ledaže bychom za tuto pomoc řádně zaplatili nebo se pomáhajícímu odměnili jiným způsobem. Každou pomoc splácíme vzájemnou pomocí nebo odměnou. Tam, kde je podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí pro nás pomoc nutná, požádáme o ni třeba sousedy, přátelé a podobně, řádně za ní poděkujeme, a můžeme-li, odměníme je. Zásadou je, že vždy, všude a ve všem si dovedeme poradit a pomoci sami, aniž bychom od někoho vyžadovali pomoc. Tím si prohlubujeme svou samostatnost, dovednost, zručnost: a naopak se sami snažíme pomáhat těm, kdo pomoc skutečně potřebují, aniž bychom za to něco žádali. Nikdy se však sami nenabízíme.