Zájem o všechno stvořené

15.05.2021

Abychom mohli dobře pochopit vše co existuje máme mít především zájem o vše stvořené. To však neznamená, že by se náš zájem změnil v nezdravou zvědavost, která člověku škodí, protože neprávem chce zvědět něco, po čem mu vlastně nic není. Náš pravý zájem o všechno stvořené se opírá o získávání pravdy vždy, všude a ve všem. A pravdu o všem musíme znát do té míry, jak ji potřebujeme v našem současném vývoji. 

Zdravý zájem o vše co existuje má například malé dítě, které se ve své nevinné zvědavosti, za kterou nestojí žádné sobectví, stále vyptává svých rodičů na vše, s čím přichází do styku. To je jeho přirozená touha po poznávání svého okolí. Náš zájem se musí tedy podřídit upřímné touze po pravdě a po poznávání všeho stvořeného. A tento zájem se neomezuje pouze na okolní hmotný svět, na naše bližní, na všechno hmotné a na hmotné životní potřeby: ty jsou pro nás samozřejmé, ale pravý zájem proniká daleko hlouběji do světa duchovního, duševního a dokonce do světa neviditelného, neboť i ten je stvořen Prozřetelností. 

Člověk si pro naprostý zájem o vše hmotné vůbec nevšímá sebe sama, ani se na sebe nepodívá, jak vypadá, ale zato na druhých lidech vidí vše, každou jejich sebemenší chybičku, maličkost. Z tohoto důležitého a pochopitelného důvodu mu uniká pravý zájem o sebe sama po stránce duchovní, duševní, po stránce jeho charakteru a jeho všeobecného vývoje. 

Kdo se však alespoň jednou s opravdovým zájmem zahleděl do hvězdné oblohy a sledoval alespoň ty nejznámější vesmírné hvězdy i jejich vzdálenosti a kladl si přitom otázku, proč toto vše existuje a kdo to vlastně stvořil, ten má již počáteční pravý zájem o všechno stvořené. Neboť obrátil zrak a vědomí do makrokosmu, který odráží jeho myšlenky doplněné odpovědí do jeho vědomí mikrokosmu: takový člověk si potom jasně uvědomuje, i když zpočátku třeba jen nejasně, že je také nejpatrnější částečnou tohoto nekonečného vesmíru, že v něm žije právě tak jako ty hvězdy, i když jsou od něho nepomyslitelně daleko. A toto počáteční poznání v něm budí touhu a zájem o další poznávání makrokosmu, který do něj automaticky působí a otevírá mu správnou cestu k sebepoznání.

Někdy bývá postup zájmu o vše stvořené obrácený. Člověk si dobře uvědomuje své chyby, vášně, nouzi, bídu, nemoci, neštěstí, neúspěchy a v takových případech se zahloubá do svého nitra a jeho duch horečně pracuje, aby si správně a podle pravdy zodpověděl vše, proč toto všechno prožívá a jak by se toho mohl zbavit. Zde makrokosmos působí do mikrokosmu svými osudovými zásahy, které našly dobrý a správný ohlas v člověku, v mikrokosmu.

Děkuji Mistře...