Zákonitost

10.08.2020

Ve všem stvořeném nacházíme zákonitost. Jinak se vyvíjí a roste člověk, jinak zvíře, jinak rostlina, jinak strom, tedy říše živočišná, rostlinná a nerostná, ale v každé této skupině se projevuje určitá zákonitost, která souvisí s růstem, úkoly a příčinami všeho stvořeného. Zákonitost nejlépe pozorujeme sami na sobě. Uvědomujeme si, že určitými dobrými metodami, způsoby můžeme vědomě působit na svého ducha, duši a fyzické tělo a že následkem takových vědomě tvořených příčin se mění i náš charakter tj, naše duše: že se za určitých podmínek stáváme lepšími, šlechetnějšími, dokonalejšími a zase naopak. Sledujeme-li v našem všeobecném vývoji opačný směr, zhoršujeme svůj charakter: mravně upadáme až tak hluboko, že si tento svůj stav ani neuvědomujeme.

Je to zákonitost, která všechny tyto věci uskutečňuje, protože má k tomu přesně stanovený materiál, příčiny. Bez příčin a bez určitých rozvrstvení, tříd, postavení, závislostí, účelů, užitečností, času a prostoru - Věčnosti nebylo by ani zákonitosti. Pohleďme jenom do vesmíru, kolik nespočetných světů je v něm dosaženo, a přece tyto bezpočetné světy nikdy nekřižují své dráhy a nikdy a nikde si nepřekážejí. Je tomu tak právě díky absolutně přesné a jasné zákonitosti, která panuje v celém našem vesmíru.

Jak víme, to co je nahoře, je také dole. To znamená, že v našem případě v člověku, který je mikrokosmem, existuje tak mocná a absolutně přesná zákonitost, jako v makrokosmu. A aby člověk tuto analogickou souvislost v sobě dobře poznal a uplatnil, je třeba sladit náš mikrokosmos s makrokosmem tj, splynout s ním v jeden nerozlučný celek. Chceme-li pak tuto univerzální zákonitost prakticky uplatnit také v sobě, prožívat jí, je pro nás nadevše nutné odstranit ze sebe všechny nezákonitosti a jejich následky, protože tyto překážky brání všem projevům zákonitosti v nás. Konečně: jak může někdo očekávat projev zákonitosti, když je každodenně porušuje třeba svým způsobem života? 

Nejvyšším,  pro nás dosažitelným projevem zákonitosti je nesmrtelnost, kterou má každý duch v lidské bytosti. Ovšemže k tomuto nejvyššímu projevu zákonitosti nemůže dojít dříve, dokud určitým způsobem, zákonitým vývojem, neprojde za svého dočasného života a dokud, jak již bylo dříve naznačeno, neodstraní všechny příčiny, které mu v tom brání. 

Zákonitost je také věčný koloběh života v univerzu, jehož se zúčastňujeme také my, pozemšťané. Zákonitost je naše zrození, růst, kulminace, stárnutí a dočasný odchod z fyzického světa a života, který však ve skutečnosti existuje nepřetržitě dále v neviditelném světě v jiných formách, mnohem jemnějších nežli na hrubohmotné úrovni. 

Zákonitost se také projevuje v absolutní spravedlnosti, a to tím, že to, co jsme zapříčinili, musíme také odčinit a prožívat, ať je to následek pozitivního (aktivního) nebo negativního (pasivního) rázu. Všemi svými smysly také přímo hmatatelně pozorujeme zákonitost, že vše, co je hmotné, je dočasné a musí se během určité doby rozložit na původní látku živlů, z nichž to bylo stvořeno. A je to především naše hmotné tělo, na kterém tolik ulpíváme.