Záliba v zevnějšku, důraz na zevnějšek

28.12.2020

Někteří lidé kladou důraz na svůj zevnějšek. Velmi krásně se strojí, mají vždy čisté, vyžehlené šaty, nosí krásnou košili a kravatu, krásné boty, rukavice, používají i voňavky, jen aby se líbili svým bližním, s nimiž se stýkají. Je-li tento jejich zevnějšek přizpůsoben jejich vnitřnímu stavu, pak je to v pořádku. V opačném případě to dělají buď pro získání sympatií všech lidí, anebo pro získání náklonnosti osob, které jsou pro ně zvlášť důležité. Jsou to třeba krásné ženy nebo jejich vyvolené milenky, popř. jsou to osoby, od nichž očekávají zlepšení svého postavení a jsou na nich závislí, nebo to konečně dělají ze samolibosti. Celkově vzato, je to dobrá věc, ale nesmíme to dělat přemrštěně, zvláště když k tomu naše chování směřuje.

Příklad: Nápadně často se díváme do zrcadla a shlížíme se jako žena nebo mladá dívka, zdali jsme krásní, dobře upravení, zdali máme bezvadně upravenou vázanku, máme-li bezvadně učesané vlasy, sluší-li nám kabát, který musí padnout jako ulitý, máme-li stále čisté ruce, nehty a podobně. Přitom se třeba ohlížíme na sousedy, zdali si nás všímají, zdali projevují zájem o naší krásnou úpravu a o náš celkový vzhled. Tak asi vypadá v praxi naše záliba v zevnějšku, důraz na zevnějšek, které jdou ruku v ruce se samochválou a samolibostí. Tyto výchovné negativní (pasivní) vlastnosti nás nutí také k tomu, abychom si bedlivě prohlíželi své sousedy a porovnávali jejich zevnějšek s naším. Čím častěji to děláme, tím více v nás záliba v zevnějšku, důraz na zevnějšek sílí. Při tomto porovnávání v sobě prožíváme tím větší rozdíly a tím hlouběji zapadáme do snahy se co nejlépe a co nejkrásněji strojit. Pod dojmem těchto vlastností s pohrdáním pohlížíme na své bližní, kteří jsou ustrojeni mnohem jednodušeji a z úsporných důvodů nosí třeba staré ošumělé šaty, staré spravované boty. Přitom jsou třeba nevzhledně učesáni, takže jejich vzhled na nás dělá nedobrý, přímo ošklivý dojem. A podle toho dojmu s nimi také povýšeně a domýšlivě jednáme. Přirozeně, že u nich na druhé straně svým přemrštěným pěstováním zevnějšku a pohrdavým postojem vůči ostatním bližním vyvoláváme vůči sobě jen výsměch a škodolibost, posměšné poznámky, vtipy, u někoho i závist a nenávist. 

Abychom této škodolibé reakci bližních na naše chování a na naše provokování vystavování svého zevnějšku předešli, musíme své chování v tomto směru radikálně změnit. Neulpíváme vůbec na svém zevnějšku, neklademe v myšlenkách ani v pocitech žádný důraz na krásný vzhled své osobnosti, zvláště před druhými, nikdy se před nimi nápadně neupravujeme, jak to dělají ženy, které k tomu mají důvod - aby se líbily mužům. Při styku s bližními na svůj zevnějšek, vzhled, vůbec nemyslíme a chováme se vůči nim slušně, nepřehlížíme k jejich zevnějšku, ale k jejich vlastnostem. Nikdy se nesrovnáváme s jinými osobami a tím také zabráníme sebechvále, samolibosti a domýšlivosti. Svůj zevnějšek upravujeme vždy slušně a vkusně podle potřeby: do práce, na vycházku, do divadla, na zábavu, ovšem nikoliv proto, abychom se lidem líbili ze sobeckých důvodů, že jsme tak krásně oblečeni a upraveni, vystavujíce svou sobeckou krásu na obdiv, ale abychom dělali dobrý dojem slušného člověka. Jsme při každém jednání skromní, tj., sami se nepovyšujeme ani neponižujeme. Přizpůsobujeme se každé situaci jak chováním, tak zevnějškem, abychom se od druhých lidí nelišili nějakými výstřednostmi, zvláštnostmi, které bychom chtěli ukazovat na obdiv. 

Z magického hlediska můžeme pro magické práce a cvičení používat krásné šaty a úbory, abychom tak co nejlépe prezentovali svou úctu ke svým nejvyšším ideálům.